Rom ve zprávách, v televizi nebo v tištěných novinách. Tentokrát ne jako hlavní negativní postava, zloděj, vrah nebo jiný podvratný živel. Tentokrát jako ten, kdo přinese zajímavou informaci. To je možný výsledek mediálního kurzu.
Co obnáší práce novináře nebo redaktora? Jaké je reálné pozadí televizních zpráv nebo těch, které čteme, když brouzdáme po internetu? Je možné se v oblasti médií uplatnit a prosadit? Najdu v této práci své budoucí povolání? Otázky, které zajímají mě i mé kolegy z kurzu. Každý z kurzistů přišel z jiného důvodu, o práci novináře jsme věděli minimum a v podstatě jsme také nevěděli, co od kurzu očekávat.
O kurzu dozvěděl z Facebooku, jelikož sleduji stránku organizace Romea. Článek odkazoval na server Romea.cz, kde se o kurzu psalo. Nabídka byla pro všechny, kdo chtějí zkusit změnu a mají zájem o práci novináře. V té době jsem pracoval jako dispečer. Tuto práci beru jako standard, něco běžného, nutného. Navíc za tu práci dostávám i zaplaceno a mám 14 dní v měsíci volno. Proč bych tedy nezkusil něco nového? Otevřít nové dveře a zjistit, co je za nimi, byl původní impuls, abych na nabídku odpověděl.
Je ráno 14. května, přemýšlím, co na sebe, nakonec beru košili a kravatu a vyrážím na vstupní pohovor. Před 11. hodinou jsem dorazil do Domu národnostních menšin v Praze, kde mě vítá Lenka Jandáková, koordinátorka kurzu. Seznamuju se s několika budoucími kolegy, které jako mě čeká několik vstupních testů, například z romštiny či ze znalostí češtiny. Rukou jsem psal naposledy ve škole. Během pohovoru nás „griluje“ komise tvořená romskými redaktory českých médií a bývalým šéfredaktorem serveru Romea.cz. Nejvíce je zajímá, proč jsme se do kurzu přihlásili.
Za několik dnů jsem obdržel email, ve kterém stálo, že jsem obstál. Z mého pohledu je cílem kurzu, kterého se od května účastním, otevřít Romům možnosti prosadit se v mediích. A vnímám také snahu motivovat svoje okolí a přinést trochu světla do tmy povědomí o Romech, která ve většinové společnosti panuje.
S tímto záměrem jsme absolvovali několik školení. To úvodní bylo s Michalem Komárkem, který se nám snažil předat know-how jak napsat zprávu. Vcelku běžné logické věci, ale také nové pojmy a souvislosti. Už víme, že zpráva má být aktuální, čtivá, nemá nudit a má odpovídat na základní otázky kdo, co, kdy, kde, jak a proč. Moderování kurzu v jeho podání nás přivedlo k různým debatám, úvahám a sporům. V několika momentech nás musel krotit, do debat jsme se pouštěli s vervou a emocemi, nám vlastními. Vyzkoušeli jsme si napsat zprávu, kterou jsme museli přepsat do čtivé formy s omezeným rozsahem z původní zprávy ČTK. Naše výtvory nám lektor zkritizoval hned vzápětí.
Druhým školením si kolegové prošli bez mé přítomnosti. Pod vedením Tomáše Bystrého se dozvěděli další důležité informace o tom, jak správně psát zprávu.
Třetí setkání bylo již v nových prostorách Romey. Lektorem byl Patrik Banga. Dozvěděli jsme se, jak má vypadat reportáž, jaké jsou rozdíly oproti zprávě. Ukázal nám několik svých výtvorů a poučil nás, jak má blog ? jako moderní forma písemného projevu ? vypadat. Během školení jsme si vyzkoušeli reportáž sami napsat. Kritika byla okamžitá a konstruktivní.
První exkurze, která nás v letním čase čekala, proběhla v budově České televize, do které nás pozval Richard Samko. Přicházíme den po rušné noci v Turecku. Zprávy jsou plné informací o pokusu svrhnout současnou vládu Turecka. Naživo jsme pocítili atmosféru zázemí, v němž se o takové události vytváří zprávy, které si pustíme doma, ráno, u kávy.
Během dne máme možnost nahlédnout pod pokličku práce redaktora v ČT. Dostali jsem do ruky mikrofon, postavili se před kameru a zkusili si pár vět... no žádná sláva, je lepší se nevidět. Natočené video jsme sestřihali, nahraný zvuk přidali k vybraným obrazům a jako celek pak s pomocí šikovné slečny ve střižně sestavili v reportáž. Zajímavý den, zajímavá práce a spousta lidí v pozadí za zprávou, která zabere v lepším případě pár minut.
Jako další reálné prostředí máme možnost poznat redakci Idnes. Přicházíme v den, do něhož se svět víceméně probudil klidně. Žádný teroristický útok, žádný vojenský převrat... Patrik Banga, vedoucí blogu iDnes.cz, nám ukazuje svoje pracoviště, provází nás celou redakcí. Dnešek je o tom, jak pracuje elektronické médium. Jak se blogy zpracovávají, vybírají titulky apod.
Svůj první blog na téma dosavadního průběhu mediálního tréninku si rovnou zkoušíme napsat. Natočili jsme si několik záběrů do stále populárnější formy blogu zvané video blog, tak jsem zvědavý jakou „držku“ jsem opět nechal zaznamenat.
Jestli jsme schopni samostatně fungovat? Napsat zprávu nebo reportáž? No zatím bych řekl, že to nemá tu správnou vejšku, se kterou bych byl ochotný jít s kůži na trh. Jsem ale rád za to, že se mi tyto dveře otevřely. Kde nakonec skončím, je otázkou, na kterou neznám odpověď. Zatím.
Lukáš Džurban
