Práce načerno v USA aneb jak jsem poznával Američany (a Rusy)

Spousta lidí se ušklebuje, když se někdy zmíním, že jsem si před nějakou dobou naspořil díky práci načerno v USA. Dobře, nebylo to legálně, ale proč to nepřiznat, ostatně byla to dobrá zkušenost, nejenže jsem si víc začal vážit naší země, ale taky jsem poznal dost amerických lidí a udělal si obrázek o té zemi. Teď před jsem nedávno na blogu četl článek, jestli někdo zná normální Američany. Jo, poznal, ale je jich sakra málo. A taky jsem poznal hodně Rusů.

Jako spousta jiných jsem našel na začátku 90. let inzerát, který sliboval horu peněz při práci v USA. Měl jsem po maturitě, na vejšku mě "pro vysoký počet uchazečů" nevzali, tak jsem si řekl, že proč ne, vyplním rok cestováním, našetřím prašule a pak zkusím znovu vejšku.
Dohodli jsme se s tehdejší přítelkyní, že poletíme spolu. Sehnali jsme turistické vízum a letenky a letěli na Floridu. Na Floridě nám řekla firma, že momentálně nemají práci, že musíme jet do Illinois. Absolutně jsme netušili, že Illinois je pěkná štreka Greyhoundem (americkým autobusem), a tak jsme vylezli v Chicago na autobusáku celí rozlámaní. Greyhound je dost obyčejnej bus, sice má záchod, ale je to dost spartanský cestování a snad každej bus má svoje specifický aroma, takový greyhoundovský, nějakej čisticí prostředek, kterej je jak kombinace Ajaxu a moči. Nicméně jsme dorazili a dostali práci. Měli jsme štěstí, dostali jsme práci spolu a ubytování v pokoji v 3pokojovým bytě, kde žilo dal ších 6 Rusů. Ale práce spolu byla snad dobrej začátek, mysleli jsme si.
Přítelkyně dostala uklízení a já taky. Byla to rasovina. Půl hodiny na pokoj a většinou žádný tipy, čím větší bordel, tím menší šance na tip. Nejhorší byli americký rodinky s obtloustlejma dětičkama, všude v pokoji pak zůstaly drobky, kečup, otisky dětskejch rukou, v mikrovlnce cosi vybouchlo a pod postelí bylo bůhvíco. Ještě lepší specialita byly pokoje, kde měl americkej byznysmen návštěvu sociální pracovnice. Ve vaně špína, balíčky kondomů, marjánka atd.
Moje přítelkyně byla na tom hůř než já, práce ji vyčerpávala, dost zhubla kvůli fyzický námaze a než jsme objevili, kde se dá koupit solidní jídlo, neamerický, tak jsem trpěli celkem hladem. nakonec jsme si zvykli na fast food, člověk si zvykne na všechno možný.
Zůstali jsme rok, pak jsme se vrátili. Za ten rok jsem stihli něco našetřit a pak měsíc cestovat po státech. Cestování bylo prima, ovšem zkušenosti z hotelu už tak ne. Jestli jsem dřív nesnášel Rusy, tak po tomhle zážitku jsem na tom byl ještě hůř. Nepoznal jsem víc paranoidní skupinku lidí, víc bezohlednou a podrazáckou. Smějou se na vás a v ruce za zádama drží kudlu. Slibují hory doly a skutek utek. Osobní hygiena je taky dost bídná.  Nejlepší byly ty historky, jak skoro každej Rus je inženýr, doktor, vědec a přitom jim sláma koukala z bot a neuměli malou, natož velkou násobilku. Nakonec se hodila i ta pitomá ruština, kterou jsme museli šrotit na základce a kterou jsem sice zapoměl, ale pak se rozpoměl. Typická Ruska byla jako vždycky, levná voňavka, peroxidový vlasy, levnej makeup a oblečení jako ... inu, jako paní na Perlovce.
Pak Amíci. Co nám, Čechům, trvalo hodinu, jim trvalo pět hodin. Hodně kecají, čím víc kecají o práci, tím míň toho dělají. Sice se říká, že Američani jsou nejpracovitější na světě, ale mám o tom dost pochybnosti. Hodně lidí má dvě práce, ale to ne z pracovitosti, ale aby vůbec vyšli. Zapomeňte taky na placený dovolený a výlety do ciziny. Američany necestujou, netuší, kde je Česko a kolik jich ani neví, kde a co je Evropa. Většina teda. Manažer hotelu byl naprostej trotl, kterej se tam dostal omylem. Američanky? Hodně uvolněný, někdy až moc. Během pobytu v USA jsem zažil dotazy, jestli máme u nás okenu, jestli jezdíme autama a jestli máme počítače. Supr. Dívali se na nás jako bysme byli z džungle jenom kvůli tom u, že jsme dělali práci, kterou oni dělat nechtěli a dělat nebudou. V celým hotelu byla jedna americká uklízečka, zbytek rusko česká delegace, jenom na recepci byli Amíci. Pohrdají ostatními národy a jsou hodně arogantní, mají pocit, že jsou nej a to jim tlačí odmalička do hlav. Hodně omezená skupinka lidí, našli jsme pár výjimek, ale fakt jenom pár. Smysl pro humor mají taky dost jinej, jak jsem zjistil. Jsou strašní pánbíčkaři a přitom hřeší kde můžou. V televizi je nahota naprosto nepřípustná, kromě HBO a podobných stanic, ale během dne vysílají krváky a horory, který v Česku běží až po desátý. Hodně pokrytecký lidi, jeden den vám otevřou srdíčko, druhej den vás neznají . Divná sorta lidí. A tak jsem nakonec začal bejt rád, že jsem Čech a ne Rus a ne Američan....
Je toho na vyprávění hodně, tak jsem zvědav na komentáře a zda mám psát. Podle ohlasů uvidím, jestli má cenu si otevírat blog nebo ne.
Díky.

Michal Smutný