Jak se mi udělalo špatně…

Nejsem žádný spisovatel a nepíšu pravidelně. Spíš vůbec. Takže se omlouvám všem těm, kterým toto bude připadat třeba trochu nesrozumitelné.

A proč jsem se rozhodl tento článek napsat? Protože je mi silně nevolno a nemohu to dostat ze sebe ven. Tedy šlo by to i jinak, ale pak bych mohl být trestně stíhán.

Celé to začalo následovně.

V jedné menší obci jihomoravského regionu s kdysi velkým průmyslovým podnikem je zdravotní středisko. Tam „funguje“ jistá paní doktorka. U ní před asi devíti deseti lety začala pracovat jistá zdravotní sestřička. Shodou různých náhod a okolností se tato sestřička stala mojí ženou. Postavili jsme dům a zplodili syna. Tomu se blíží třetí narozeniny. A tak jsme syna zapsali do mateřské školy a žena se rozhodla opět vrátit do práce. Jenže ouha. Paní doktorce se zalíbila nová sestra, kterou přijala na zástup. Takže ty, moje milá, s prací u mě nepočítej.

Tak jsme si řekli, nu což. Vzhledem k tomu, že s tím asi nic nenaděláme, tak přijmeme vyhazov pro nadbytečnost, dostaneme odstupné (i tak je to pár korun, protože čistý příjem odpovídal zhruba stávajícímu rodičovskému příspěvku, tedy 7600,-Kč) a najdeme něco jiného.

To by ale paní doktorka musela být jiná osobnost. Přece nebude platit tolik peněz?! Vzhledem k tomu, že se půl roku paní doktor nemohla vyjádřit, jak se vypořádá s propuštěním své zaměstnankyně, tak byla písemně informována o termínu zpětného nástupu do zaměstnání…  OK.  Opět žádná reakce. Je tři týdny před nástupem a paní doktor se konečně ozvala a nahlásila na návštěvu. Nepřijela ale sama. Vzala si s sebou svého syna, který studuje práva a je vlastně už takový skoro právník. A ten že ji jako právně zastupuje!! I začal synek předčítat z papíru a ty moje zaměstnankyně si to všechno zapiš, ať víš, co a jak.

Takže ty můžeš nastoupit, jak si chtěla. Ale pracovní dobu ti upravuji tak a tak. Ráno budeš v šest hodin v ordinaci. V jedenáct hodinu volno, pak zas třeba do tří. Některé dny budeš do šesti. Co na tom, že ordinační hodiny jsou od osmi do dvanácti a někdy do tří odpoledne. Ty tu budeš mít pracovní domu tak, jak říkám. A jak dáš dítě na šest do školky a jak si ho vyzvedneš? To je tvůj problém. Nechceš si už přivydělat úklidem ordinace (čekárny, WC atd.), protože půjdeš radši pro dítě do školky? Nevadí, uděláš to v rámci přípravy ordinace pro provoz! To je přece úloha zdravotní sestry. Ordinace se přece musí udržovat v čistotě, desinfikovat… Tak hybaj. A nepočítej, že ti zaplatím nějaké vzdělávací semináře!! Ani náhodou.

A víš přece, že já jsem i doktorka homeopatička? Víš. Tak ty se musíš v tomto oboru taky vzdělat, abys mohla tady se mnou pracovat. Nějaký kurz nebo školení? Kdepak! Já mám spoustu knih a učebnic, takže budeš studovat z nich.  Zadám ti nějakou část, ty se to naučíš a já tě z toho budu zkoušet!! Proto máš tu pracovní dobu takovou, aby ses mohla taky vzdělávat..

A co bude dělat vlastně ta druhá sestřička? Asi normálně fungovat, tak jako kdysi ty. Takže se děvče do týdne rozhodni a dej vědět mému synovi, který mě zastupuje. Já budu mít dovolenou. A přece mě nechceš v tuto dobu rozptylovat takovými věcmi… Co na tom, že já jsem tvůj zaměstnavatel. Jednej s mým nedostudovaným synem…

Po tomto výstupu se mi udělalo normálně špatně. Kdybych mohl, tak bych se před ní pozvracel. Ale v tu dobu jsem nebyl doma a jinde by to nemělo ten efekt.

Vážení, doufám, že to nevypadá, jako bych paní doktorku neměl rád!! Mně je jedno, jak pracuje. Nevadí mi, že nejezdí k malým pacientům s horečkami a když ano, tak v rámci ordinačních hodin a s plnou čekárnou(přece se nebude zdržovat odpoledne), nevadí mi, že nejezdí včas k novorozencům po příjezdu z porodnice, nevadí mi, že se nad pacienty povyšuje jako jiná sociální skupina, nevadí mi, že je tak lakomá a sobecká, nevadí mi, že ti lidé si v místě nemohou vybrat jiného praktického lékaře pro děti a dorost…  nebo VADÍ? Své dítě bych si u ní nezaregistroval a ani nenechal léčit…

Co na závěr? Asi nic. Jestli je mi líp? Není. Snad bude, až u ní moje žena dá sama výpověď a odejde bez odstupného. Pak už nad ní nebude mít paní doktor žádnou moc. 

Karel Vladík