Jak jsem se nestala hvězdou

12. 04. 2008 9:51:25
Jsem tvor od přírody zvědavý, zvídavý a ráda zkouším a objevuju zajímavé věci. Právě proto jsem měla od mládí sen stát se herečkou. No originální to zrovna není, ale skrývá to v sobě jakýsi náboj tajemna, vzrušení, prostě svět neomezených možností.Vyhledávala jsem příležitosti, jak proniknout k této profesi blíže byť jako rekvizitářka. Jedna taková slibná se mi naskytla přes inzerát.

Zahraniční produkce hledala mladou ženu do reklamy na dámský holící strojek. To nemůže být nic špatného. Ač inzerátům všeobecně moc nevěřím, tentokrát jsem si řekla, že to zkusím, divadelní průpravu mám (hrála jsem zraněnou vílu v pohádce), tady ji mohu náležitě zúročit. Pozvali mě na konkurz. Po pár dnech mi volali tu krásnou, lichotivou a očekávanou zprávu „Byla jste vybrána do naší reklamy, dostavte se prosím ...na projednání bližších informací a seznámení s pracovním plánem.“. Tak jsem si tak líbezně pomlaskla a zasnila se, jak budu slavná, budu v televizi, v kinech před filmem, v novinách, časopisech, případně na krabici od mlíka. To mě fakt lákalo! Na smluvené schůzce, kde se projednávali podrobnosti projektu a hlavní myšlenka režiséra, mě vysvětlili, co se ode mě očekává. Musím dodat, že reklama byla natáčena v Česku, ovšem zahraniční produkcí a poběží v cizině. To pro mě byla motivace největší – CIZINA. Nějak se začít musí a tohle byla šance jak hrom. Vždyť i mnoho největších hvězd začínalo právě takto.

Takže co že se to ode mě očekávalo? Měla jsem hrát dívku, která žije na venkově, tvrdě pracuje a na vzhled moc nedá. V tom do města přijede divadlo, což je pro ní příležitost, jak se hezky obléci a vyfiknout. Prostě na večer se celá oholí, vymydlí a z mužatky je krásná ženská krev a mlíko. A to vše jen díky kvalitnímu holícímu strojku. Jak prosté. Pravda děj je trochu přitažený za vlasy, při představě, že budu hrát mužatku, no ale co bych přeci neobětovala. Nakonec ze mě maskérky udělají hvězdu plátna, že?

Prvních pět natáčecích dnů se jely exteriéry jak pracuji na poli a statku, celá sedřená jak kůň jdu domů si lehnout. Ještě podojit a na kutě. No bylo to velmi náročné. Podojit krávu mě nikdo neučil. Mám před velkými zvířaty přirozený respekt a při představě usednout na štokrle pod taktový kolos a vedle hlavy mít vemeno jak mičudu se mi orosily záda. Ale zaťala jsem zuby a vydržela to. Ovšem to, že mi nalepily knírka, vlepili fousy do uší a nosu a ruce polepily nechutnými chlupy mě šokovalo, a ztratila jsem veškerou důvěru v režisérovu práci. Ani obočí jsem si nesměla vytrhávat. Ale nad hladinou mě držela myšlenka - holka na konci je ta sláva, nezapomeň. Nadojeného mlíka jsem se velkým douškem napila, tak abych měla na kníru pěnu a poté si náležitě odříhla, tedy to jsem musela chvíli trénovat, ale pak to šlo samo. Následovaly scény, jak se myju, mydlím a samozřejmě holím. A najednou hup a je ze mě krásná smyslná mladá vesničanka, která každého oslní svýma lesklýma nohama a oholenou tváří. Tyto scény trvaly zhruba 3 dny a náležitě jsem si je užívala po prvotních útrapách. Maskérky ze mě udělaly opravdu hollywoodskou hvězdu. Měla jsem z odvedené práce opravdu dobrý pocit, když pomineme první scény. Zaplaceno jsem dostala slušně a zkušenost byla nad očekávání výtečná. To jsem ovšem netušila, co mě ještě čeká.

Reklama se za pár měsíců dostala do televize a také na kabelovku. S mojí hrůzou jsem se viděla v plné kráse! Nejenom, že týdenní práce, moje dřina, odhodlání a sebezapření bylo sestříháno do 2 minut, to jsem nakonec tušila, ale jak? V celé reklamě byl použit „můj“ opěněný knír, chlupaté ruce, nohy a neskutečně neestetický pohled na můj zadek při dojení a onen vytrénovaný říhanec. A ve finále zářivě oholené holeně a slogan „My vám změníme život“. Toť vše! S vyraženým dechem a ztracenými iluzemi o herectví a pocitem nespravedlnosti jsem vypnula telku a zařekla se, že už do žádné reklamy nepůjdu. Ale něco mi to dalo, naučila jsem se krkat a dojit. Nevím, jak toho využiju dále, jeden ale nikdy neví.

Vaše Sali Salavcová
Autor: | sobota 12.4.2008 9:51 | karma článku: 27.42 | přečteno: 2534x

Další články blogera

Palonínská povolební úvaha

Po účasti na ustavující schůzi zastupitelstva naší malé obce mám v hlavě takový zmatek , že jsem se je rozhodla vypsat na papír, abych si trošku utřídila myšlenky a zklidnila rozjitřené emoce.

6.11.2018 v 13:47 | Karma článku: 20.39 | Přečteno: 342 | Diskuse

Dvojí metr na plánovanou výstavbu aneb jak neslyšet své občany

Každá doba přináší rozvoj a inovace. Některé změny jsou výhodné ale jen pro pár vyvolených jedinců a ne pro většinovou společnost. V Praze je neutuchající zájem o nové bydlení.

29.9.2018 v 7:30 | Karma článku: 20.62 | Přečteno: 605 | Diskuse

Nový trenér národního fotbalového mužstva (záznam z tiskového monologu)

Ta pozvánka, směrovaná, fotbalovým odborníkům, zapůsobila jako tornádo. Byla doručena devadesát minut před zahájením mimořádné tiskové konference FAČR, jejíž začátek byl stanoven na symbolických 11 hodin 55 minut.

17.9.2018 v 10:57 | Karma článku: 7.98 | Přečteno: 242 | Diskuse

Islamizace vs globalizace

V roce 1978 byl Írán již přes 1300 let islámskou zemí. Právě mu vládl režim Muhammada Rézy Pahlávího.

6.6.2018 v 8:30 | Karma článku: 15.28 | Přečteno: 703 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

A přestávali jsme rýt držkou v zemi

Pokud přemýšlím o letech osmdesátých, které už jsem prožil jako dospělý muž v tehdejším Československu, mohu říci na rozdíl od různých desátníků, jedno.

16.1.2019 v 16:01 | Karma článku: 20.50 | Přečteno: 666 | Diskuse

Jaroslava Hofmanová

Čertice Maruška

<p>Příběh babičky Anny je trochu úsměvný a v žádném případě není ojedinělý. Zkrátka žijeme v kruhu a historie se opakuje...</p>

16.1.2019 v 11:47 | Karma článku: 15.91 | Přečteno: 558 | Diskuse

Pavel Ďuran

Policista versus desperát

Asi si oddechli všichni soudně uvažující: Městský soud v Praze v úterý definitivně zprostil obžaloby policistu Šimona Vaice, který předloni svým služebním autem vjel do cesty v pražském Těšnovském tunelu ujíždějícímu motorkáři.

16.1.2019 v 8:56 | Karma článku: 34.65 | Přečteno: 1322 | Diskuse

Brigita Tóthová

Výtahová chvilka

Všichni, kdo čekáte erotiku, nemusíte pokračovat ve čtení. U nás ve výtahu je kamera a já tyhle hrátky provádím raději v soukromí. Dnes zcela obyčejně.

16.1.2019 v 7:55 | Karma článku: 9.77 | Přečteno: 251 | Diskuse

Jakub Beznoska

Dopadení vrahů

Konečně! Spoustě lidí se ulevilo. Na tuto zprávu čekala většina národa. Policie dopadla bestie, které popravily nebohou obsluhu benzínky.

16.1.2019 v 3:03 | Karma článku: 27.71 | Přečteno: 808 | Diskuse
Počet článků 774 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1833
První pokus

Najdete na iDNES.cz