Mé „velké“ prádlo

16. 05. 2013 7:50:40
Jednoho dne mě přestalo bavit rozhodovat se, zda je lepší čerstvě vyprané prádlo pověsit ven na skládací věšák a riskovat, že ho vítr shodí do záhonu či jestli ho mám raději dát do sklepa s tím, že mi možná přes víkend nestihne uschnout a my nebudeme mít v pondělí do práce a do školy čisté věci.

Pořídila jsem si tedy zahradní kolotoč. Otakar mi ho implementoval na určené místo a já z něj měla radost jako malé dítě. Celý den v práci jsem se těšila, až na něj odpoledne pověsím svou první pračku a budu sledovat, jak mi prádlo schne před očima.

Na ten den jsem měla naplánované i bylinkaření. Od známého jsem dostala půl litru višňovice, ze které jsem chtěla udělat řeřichové tonikum na vlasy a tinkturu na kloktání. Mou mysl tedy zaměstnávalo plánování, kolik dílů meduňky, máty, šalvěje a řeřichy mi bude stačit na zmíněné množství alkoholu. Pračku jsem plnila a zapínala jaksi automaticky a okamžitě šla stříhat, drtit a louhovat to mé voňavé zelené potěšení.

Že je tady něco špatně, mi došlo ve chvíli, kdy jsem asi po hodině a čtvrt šla pověsit prádlo, pračka si ještě čile vrčela, poskakovala a linulo se z ní nečekaně intenzivní teplo. Většinu věcí dáváme prát na „rychlíka“, program jede asi půl hodiny a rozhodně nerozpálí boční sklo pračky. No to jsem tomu dala. Jak jsem mohla zapomenout, že jsem den předtím vyvařovala špinavé ručníky?! Samozřejmě jsem nepřepnula program zpátky na běžce a všechno černé prádlo, co se mlelo v bubnu, se mi vyvařilo.

S hrůzou jsem čekala, až pračka domáchá a vyždímá a litovala, že za á nepiju a vlastně teď ani nemůžu pít tvrdý alkohol a za bé, že jsem všechnu višňovku narvala do sklenic s bylinkami, protože tahle chvíle napětí by si štamprli určitě zasloužila. Marně jsem vzpomínala, co jsem do té pračky vlastně naházela a pokoušela se odhadnout škody civěním do útrob pračky, až se mi z toho zamotala hlava. Konečně přišel okamžik O a program hlásil: Stop. Chvíle napětí vystřídala zvědavost, co se s vypranými objekty stalo. Do tohoto oakmžiku jsem se pořád mohla uklidňovat, že nic a prádlo přežilo v pohodě a bez úhony. Ovšem opak byl pravdou.

V pračce byly 4 Otakarovy pracovní trička. Nyní by se do nich s přehledem vešel Arnold Schwarzenegger v časech své největší slávy. Upřímně doufám, že Oťák má ještě nějaká jiná trička, protože jestli ne, tak netuším, jak hodlá ve skladu zdůvodnit, že si zase fasuje nové. Naopak jeho oblíbené triko s klokanem, které si dovezl z Austrálie, se smrsklo na velikost tak pro sousedovic čtyřletou vnučku. Asi vada materiálu, či co... A vůbec, kdoví, z čeho ti pitomí protinožci ta trička šijí...

Dále jsem vyvařila Domčovy nové šusťáky od babičky. Podotýkám, že je měl pouze jednou na sobě. Indicie, že na nich jsou tři pruhy nikoli čtyři a navíc nápis Adidas napovídá, že asi nebyly zrovna levné. Nu což... Když pominu, že nyní vypadají, jako bych se o ně poprala se statnou stračenou, staly se z nich slušivé tříčtvrťáky pro člověka velmi podprůměrného vzrůstu.

Jediné, co přežilo bez újmy, jsou Kubovy rifle. Ovšem co do velikosti. Jestli si zachovaly i původní černou barvu, nevím. Na náš dvůr se ve chvíli, kdy jsem prádlo věšela, snesla tma a já se neodvažovala rozsvítit. Co ovšem nešlo nevidět, byla má podprda. Už tak mi začínala být kapánek těsná, teď ale vypadá jako součást výbavičky pro Barbie princeznu.

Na druhou stranu mám poměrně dobrý pocit z Domčova oblíbeného pyžama. Jak se nám chlapec vytáhl, začal z něj vyrůstat. Po mém zásahu mu ovšem ještě nějaký čas vydrží. Řekla bych tak do důchodu.

Mezi vším tím většinou bizardně vytahaným oblečením, kdy jedno Otakarovo triko například zabírá celou jednu šňůru mého nového kolotoče, vypadají poněkud nepatřičně všechny ponožky. Neznalý pozorovatel by skoro mohl nabýt dojmu, že jsme ke svému prádlu přihodili ponožtičky patřící rodince maličkých trpaslíčků. Největší tragédie ever jsou ale Domčovy trenky. Ty můžeme použít jako hlavní plachtu v případě, že si někdy pořídíme plachetnici.

Když jsem tuto svou anabázi líčila kamarádce, suše konstatovala, že jsem magor a že jí to nepřekvapuje. Zřejmě na tom bude malé zrnko pravdy. Asi si skutečně pořídím tričko s oblíbeným sloganem Sheldona Coopera: „I ́m not insane, my mother had me tested.“ A jestli mě při věšení toho prádla pozorovali sousedi, divím se, že nám do pěti minut před domem nepřistálo auto s houkačkou. Pokaždé, když jsem vytáhla z koše nový kousek oblečení, propukla jsem v hurónský smích, který nešel zastavit a koulely se mi z něj slzy po tváři.

Shrnutí: Tohle bylo to nejzábavnější věšení prádla, co jsem kdy zažila. Skoro by se mi chtělo poopravit Pepinovo známé rčení z Postřižin: „Nudíte se? Kupte si medvídka mývala.“ Na: „Nudíte se a jde na vás splín? Vyvařte prádlo a čekejte, co z toho vyleze. O zábavu máte postaráno, úspěch zaručen. Doporučuje minimálně jedna z deseti hospodyněk.“

Denisa Kotásková

Autor: | čtvrtek 16.5.2013 7:50 | karma článku: 15.44 | přečteno: 586x

Další články blogera

Palonínská povolební úvaha

Po účasti na ustavující schůzi zastupitelstva naší malé obce mám v hlavě takový zmatek , že jsem se je rozhodla vypsat na papír, abych si trošku utřídila myšlenky a zklidnila rozjitřené emoce.

6.11.2018 v 13:47 | Karma článku: 20.39 | Přečteno: 342 | Diskuse

Dvojí metr na plánovanou výstavbu aneb jak neslyšet své občany

Každá doba přináší rozvoj a inovace. Některé změny jsou výhodné ale jen pro pár vyvolených jedinců a ne pro většinovou společnost. V Praze je neutuchající zájem o nové bydlení.

29.9.2018 v 7:30 | Karma článku: 20.62 | Přečteno: 605 | Diskuse

Nový trenér národního fotbalového mužstva (záznam z tiskového monologu)

Ta pozvánka, směrovaná, fotbalovým odborníkům, zapůsobila jako tornádo. Byla doručena devadesát minut před zahájením mimořádné tiskové konference FAČR, jejíž začátek byl stanoven na symbolických 11 hodin 55 minut.

17.9.2018 v 10:57 | Karma článku: 7.98 | Přečteno: 242 | Diskuse

Islamizace vs globalizace

V roce 1978 byl Írán již přes 1300 let islámskou zemí. Právě mu vládl režim Muhammada Rézy Pahlávího.

6.6.2018 v 8:30 | Karma článku: 15.28 | Přečteno: 703 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jakub Beznoska

Je Jan Palach hrdina?

Dnes si připomínáme smrt studenta Jana Palacha, který se upálil na protest proti sovětské okupaci. Je opravdovým hrdinou? Nemyslím si...

16.1.2019 v 23:03 | Karma článku: 17.89 | Přečteno: 294 | Diskuse

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 31.32 | Přečteno: 831 | Diskuse

David Vlk

Tati, a ten bod "G" to je taky fyzika?

Člověk si pořád myslí, že když vyluští křížovku v Reflexu, má přelouskanou Kamasútru a ví, že na pražském Hradě sedí mister Popelníček, tak má pod čepicí. Někdy se ale šeredně plete.

16.1.2019 v 19:02 | Karma článku: 27.02 | Přečteno: 946 | Diskuse

Michal Pohanka

"Nevíte, co se životem? My vám ho naplánujeme!" Aneb Když jste starý, nemocný a bezmocný 4

Pracovat v domově důchodců, v eldéence, nebo třeba i na interně je značně náročné a deprimující, protože tam potkáte spoustu nešťastných, nemocných a bezmocných lidí. A o některé z nich je bohužel i dost špatně postaráno

16.1.2019 v 16:24 | Karma článku: 20.26 | Přečteno: 869 | Diskuse

Libuše Palková

Idiomy

Má ráda idiomy, bývají vtipné a nápadité. Ráda ty české porovnávám s idiomy jiných jazyků a baví mě, jak různé národy pojmenovávají jevy zcela odlišně. Proto pokud některý idiom přeložíte doslovně, můžete pak vypadat jako idiot.

16.1.2019 v 14:38 | Karma článku: 25.56 | Přečteno: 1247 | Diskuse
Počet článků 774 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1833
První pokus

Najdete na iDNES.cz