Nemocniční blue

22. 09. 2013 17:25:29
Pohrozí-li Vám ošetřující (v mém případě gynekolog) lékař vidinou možné rakoviny při dalším vzájemném preventivním setkání, buď jeho návrhy přijmete okamžitě nebo o nich v následujících několika dnech či týdnech budete intenzivně přemýšlet.

Já jsem přemýšlela skoro dva měsíce, neboť představa sebebanálnějšího zásahu do mého zdravého těla mi mnoho smyslu nedávala a nutný cca půldenní pobyt v nemocničním zařízení mi naháněl husí kůži. Abych pravdu řekla, prevenci objektivně uznávám, beru ji jako opodstatněnou, avšak subjektivně nedbám. U zubaře jsem naposledy byla, když dceři byly dva roky (dnes je osmiletá), a to jen proto, že se jednalo o rodinnou zubařku. Po přestěhování a ztrátě této stomatoložky jsem po novém subjektu nepátrala (děti a muž samozřejmě svou zubařku mají). Naštěstí téměř nemarodím, běžné virosy léčím sama a když je nejhůř, navštívím svou praktickou lékařku – je to totiž kamarádka. Na to, že chodím alespoň jednou za rok a půl na gynekologii, jsem pyšná (činím tak jen proto, že jsem si vědoma faktu, že můj rozmnožovací orgán je mojí Achillovou patou).

S hospitalizací a provedením hysteroskopie („vyčištěním dělohy“) jsem neradostně souhlasila. Po odabsolvování předoperačního vyšetření jsem si vyzvedla kýžený termín nástupu s vtipným seznamem věcí, které mě do nemocnice doprovodí. Jednalo se o toaletní papír, vložky, čtyři elastická obinadla na bandáže končetin, samozřejmě hygienické potřeby. Při odchodu jsem spolkla poznámku, že je mi líto, že si plánovaný zákrok nemohu provést sama doma. Nástup v půl sedmé ráno. Při své dochvilnosti jsem na místě byla o deset minut dříve, nejspíš jsem si myslela, že vše půjde tím pádem rychleji. Po odevzdání papírů na recepci jsem byla poslána k usazení se do gynekologické ambulance.

Tam jsem spolu s dalšími ženami seděla osmdesát dlouhých minut. Po vyvolání svého jména jsem vstoupila do kabinky a rozhodně jsem neměla v plánu podstupovat další gynekol.vyšetření. Když to pochopila i sestra, vstoupila ke mně a zavelela „odložit“. Zaskočeně a částečně nevrle jsem se tázala, proč další vyšetření. Prý je to potřeba. Tak jo. Na sobě jsem měla rifle a tričko do pasu. Svlékla jsem rifle, ponechala si spodní kalhotky a poníženě přišla do ordinace. Před vyšetřovacím lůžkem jsem stáhla kalhotky a měla chuť sestru i doktora profackovat. Zdánlivě ještě horší byl sestup z lůžka, ale ten jsem pojala majestátně. Spoďáry jsem si nenasadila a s holým zadkem, otočená zády k mým potupitelům, jsem nakráčela zpět do kabinky. Vduchu jsem si říkala, že ukázat někomu holou řiť a ještě symbolicky naznačovat, že mi můžou ...to se jen tak nezadaří. Z budovy gynekologie jsem byla odeslána do budovy, v níž se nachází příjmová kancelář. Tam jsem odevzdala papíry a vrátila se zpět, tentokráte už přímo na gynekol.oddělení . Přišla jsem ve dvojici s jednou z mnoha žen z ambulance. Velmi milou sestrou jsme byly odvedeny na čtyřlůžkový pokoj, dostaly jsme erární košili (či spíše bezpohlavní pytel) a byly ponechány svým myšlenkám.... Netrvalo dlouho a lůžka v pokoji byla využita. Před desátou nám byly vlastními obinadly zabandážované končetiny, po půl jedenácté píchnuta jakási přípravná injekce a pár minut na to vydaný pokyn, abychom se všechny sebraly, do ruky vzaly svou přikrývku a následovaly sestru. Bylo to komické – košilaté mumie s peřinami jdou na operační sál. Jenže před operačním sálem byla vyhlášena stopka, byly jsme nasměrovány do místnosti o pěti metrech čtverečních, kde byly čtyři židle (jedna již obsazená známým obličejem, resp.zadnicí z ambulance) a ponechány svým osudům s upozorněním, že si nás ze sálu zavolají. Seděly jsme tam víc jak půl hodiny, než bylo vyvoláno první jméno. Víc než kdy jindy jsem si připadala jako Nikdo. Blbý pocit. Šla jsem jako poslední.

Na sále byli všichni velmi milí, nic to ale neměnilo na faktu, že po vyškrábání se na operační lůžko jsem dobrých sedm minut ležela se zavěšenými končetinami a zejícím poševním otvorem čekajíce, až si lékaři připraví fidlátka. To už mě ale po předchozích událostech nechávalo celkem chladnou. Lékaři operovali, já seděla u počítače a bušila do klávesnice. Probral mě až zřízenec, kterému jsem to s drobnou výčitkou řekla (jako že mě ruší) a když neprojevoval dostatečné pochopení, zeptala jsem se ho, jestli jsem moc neřádila (jako u toho počítače). Nic neřekl, musel si myslet své a já se jeho nezúčastněností nenechala rozhodit, neboť tak, jak rychle účinek narkózy nastoupil, stejně tak rychle byl na ústupu. Pobavená a trošku unavená jsem se kolem jedné hodina vrátila na pokoj (světe div se, ne po svých). Pak už v rychlém sledu dorazil čaj a polévka (i kdyby byla ohavná, nenapíšu to, protože po těch hodinách půstu by i ohavná byla vynikající). Kolem půl třetí i můj odvoz. Šťastné rozloučení s partou košilatých a toužebně očekávaný odjezd domů.

Když to shrnu, personál byl milý, přívětivý, ochotný, ale celé dlouhé dopoledne tam bylo jednoznačně velkou otravou. Kéž už se nic podobného nebude muset opakovat! :)

Vendula Machová

Autor: | neděle 22.9.2013 17:25 | karma článku: 15.93 | přečteno: 920x

Další články blogera

Palonínská povolební úvaha

Po účasti na ustavující schůzi zastupitelstva naší malé obce mám v hlavě takový zmatek , že jsem se je rozhodla vypsat na papír, abych si trošku utřídila myšlenky a zklidnila rozjitřené emoce.

6.11.2018 v 13:47 | Karma článku: 20.39 | Přečteno: 342 | Diskuse

Dvojí metr na plánovanou výstavbu aneb jak neslyšet své občany

Každá doba přináší rozvoj a inovace. Některé změny jsou výhodné ale jen pro pár vyvolených jedinců a ne pro většinovou společnost. V Praze je neutuchající zájem o nové bydlení.

29.9.2018 v 7:30 | Karma článku: 20.62 | Přečteno: 605 | Diskuse

Nový trenér národního fotbalového mužstva (záznam z tiskového monologu)

Ta pozvánka, směrovaná, fotbalovým odborníkům, zapůsobila jako tornádo. Byla doručena devadesát minut před zahájením mimořádné tiskové konference FAČR, jejíž začátek byl stanoven na symbolických 11 hodin 55 minut.

17.9.2018 v 10:57 | Karma článku: 7.98 | Přečteno: 242 | Diskuse

Islamizace vs globalizace

V roce 1978 byl Írán již přes 1300 let islámskou zemí. Právě mu vládl režim Muhammada Rézy Pahlávího.

6.6.2018 v 8:30 | Karma článku: 15.28 | Přečteno: 703 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jakub Beznoska

Je Jan Palach hrdina?

Dnes si připomínáme smrt studenta Jana Palacha, který se upálil na protest proti sovětské okupaci. Je opravdovým hrdinou? Nemyslím si...

16.1.2019 v 23:03 | Karma článku: 17.89 | Přečteno: 306 | Diskuse

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 31.32 | Přečteno: 833 | Diskuse

David Vlk

Tati, a ten bod "G" to je taky fyzika?

Člověk si pořád myslí, že když vyluští křížovku v Reflexu, má přelouskanou Kamasútru a ví, že na pražském Hradě sedí mister Popelníček, tak má pod čepicí. Někdy se ale šeredně plete.

16.1.2019 v 19:02 | Karma článku: 27.13 | Přečteno: 950 | Diskuse

Michal Pohanka

"Nevíte, co se životem? My vám ho naplánujeme!" Aneb Když jste starý, nemocný a bezmocný 4

Pracovat v domově důchodců, v eldéence, nebo třeba i na interně je značně náročné a deprimující, protože tam potkáte spoustu nešťastných, nemocných a bezmocných lidí. A o některé z nich je bohužel i dost špatně postaráno

16.1.2019 v 16:24 | Karma článku: 20.26 | Přečteno: 869 | Diskuse

Libuše Palková

Idiomy

Má ráda idiomy, bývají vtipné a nápadité. Ráda ty české porovnávám s idiomy jiných jazyků a baví mě, jak různé národy pojmenovávají jevy zcela odlišně. Proto pokud některý idiom přeložíte doslovně, můžete pak vypadat jako idiot.

16.1.2019 v 14:38 | Karma článku: 25.56 | Přečteno: 1250 | Diskuse
Počet článků 774 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1833
První pokus

Najdete na iDNES.cz