Vidět Ligu mistrů z druhé strany a zemřít

Vidět Neapol a zemřít, říká se. To platí pro milovníky historických monumentů a přírodních krás, ale co je pomyslným vrcholem pro mladého člověka, který se zajímá o sport a sportovní žurnalistiku a chtěl by se v ní jednou profesně prosadit? Samozřejmě Liga mistrů, výkladní skříň evropského klubového fotbalu. Vidět zápas v televizi? Dnes už běžné. Ale co zhlédnout utkání z toho nejlepšího místa a mít možnost zúčastnit se prohlídky stadionu, absolvovat rozhovor s televizním komentátorem, vidět rozcvičku přímo z hrací plochy a podívat se na pozápasovou tiskovou konferenci? 

Přesně to se podařilo mně. Podařilo se mi vyhrát soutěž Young Journalist od společnosti Playstation, kde bylo úkolem napsat zpravodajský text z duelu Bayernu Mnichov s Plzní. Hlavní cena? Zápas Plzeň versus Bayern Mnichov v úterý 5. listopadu, ale nejen to… Utkání sice začínalo až ve tři čtvrtě na devět večer, ale můj program startoval už mnohem dříve. Před šestou hodinou jsem dostal možnost si s pracovníkem UEFA prošmejdit plzeňský stadion doslova do všech koutů. 

Měl jsem na krku akreditační přívěsek s červeným pruhem, což znamenalo, že jsem mohl kamkoliv. „Jsi tady největší kápo,“ říkal mi s jemnou nadsázkou můj průvodce. Prošli jsme se tiskovým střediskem, zázemím pro hráče a pak jsme se dostali úplně nahoru – tam, kde pracují televizní komentátoři. Přivítal mě komentátor Prima COOL Radek Macháček, který se této profesi věnuje už dlouhých dvacet let. Jaký to rozdíl v našich zkušenostech! „Ze začátku jsem byl strašně nervózní, ale teď už ne. Před tímhle zápasem cítím jenom takové lehké mrazení,“ poznamenal dlouholetý spolupracovník Rádia Impuls a také bývalý moderátor sportovních zpráv na televizi Prima.

Když jsem se ho zeptal, jestli poznává hráče podle čísel, tak se jen mírně pousmál a říkal: „Já je poznám podle obličejů.“ Mám se ještě hodně co učit – i když Ribéryho pozná asi každý, kdo alespoň trochu fotbal sleduje. Diváci si často dělají legraci z některých vět či slov, které fotbaloví komentátoři používají (načechraný bochánek, štiplavý pozdrav, učebnicový skluz, jedovatý projektil a podobně), ale že devadesáti minutám komentování předchází hodiny a hodiny příprav, to mnozí nevědí. „Připravuju se už dvacet let, každý den. A dneska před zápasem jsem doma šest hodin ležel v poznámkách,“ dodal Macháček.

K Lize mistrů patří i kvalitní catering v Champions Clubu u stadionu, kam jsem měl rovněž přístup. Předkrmy, teplá jídla, bohatá nabídka studených i teplých, alkoholických i nealkoholický nápojů, dezerty… na co si vzpomenete. K tomu usměvavé hostesky a uvolněná atmosféra. Co víc si přát? Ještě kvalitní fotbal. A ten jsme viděli – dokonce jsem mohl před samotným začátkem zápasu jít přímo na hrací plochu za postranní čáru a sledovat rozcvičení Ribéryho, Schweinsteigera a spol., ale taky Horvátha, Petržely nebo Kozáčika.

Organizace ze strany UEFA je dokonalá a přesná jako švýcarské hodinky. Pro přístup na rozcvičku platil zase jiný náramek než do Champions Clubu. Možnost zavítat do modře nasvíceného stanu, kde byly doslova lukulské hody, zase opravňovala jít na své místo na stadionu bez fronty. Společnost Playstation měla vyhrazených pár řad v sektoru přímo nad středem hřiště – lepší místo není. Pozvaní lidé od této společnosti tak měli ideální výhled na průběh zápasu. Zhlédli jsme strhující utkání – po prohře v Mnichově 0:5 vstoupili plzeňští fotbalisté do souboje neohroženě, tlačili se před branku Neuera, několikrát nebezpečně vystřelili jako kupříkladu záložník Kolář, který poslal míč metr nad břevno, ale přesto jeden gól Plzeň inkasovala.

V 65. minutě se prosadil střídající útočník Mandžukič, když si hlavou doskočil na centr, jenž usměrnil ke vzdálenější tyči. Ani porážka – a navíc tak těsná – ale nikomu nevadila. Prohrát s úřadujícím německým mistrem a posledním vítězem Ligy mistrů jen o jeden gól není žádná ostuda. Stadion aplaudoval svým hrdinům a všichni odcházeli spokojení, domácí i hostující fanoušci. Značka ideál. Po zápase i během poločasové přestávky jsem opět mohl navštívit Champions Club, a výhra v soutěži společnosti Playstation mě navíc opravňovala se zúčastnit pozápasové tiskové konference, což pro mě byla další skvělá možnost, jak blíže poznat novinářskou práci.

Zase bylo vše pečlivě zorganizováno – tisková konference začala asi půl hodiny po skončení utkání, nejprve s trenérem Bayernu Mnichov Guardiolou a posléze s koučem Plzně Vrbou. Přítomni byli vždy tiskoví mluvčí klubu a také tlumočník. Odpovědi tak přítomní novináři dostali v češtině i němčině. „Snad jste si nemysleli, že to bude jednoduché. V Lize mistrů je každý soupeř nebezpečný a utkání těžké. V Plzni to nebylo výjimkou,“ prohlásil mimo jiné Guardiola a srdce každého českého fanouška muselo zaplesat. Příjemné bylo, že jsem mohl zápas i následnou tiskovou konferenci zhlédnout bez nutnosti jakékoliv práce.

Nepřipravoval jsem žádný textový on-line přenos, nemusel jsem psát o půlnoci článek s ohlasy po utkání. Zkrátka jsem si to mohl užít. Ale kdo ví, třeba se jednou dostanu na jiné utkání Ligy mistrů jako profesionální novinář, jako ten, od kterého budou čtenáři čekat report o utkání, rozhovory nebo reportáž. A to přece není zase tak špatná vyhlídka.

Tomáš Franěk (mediální spolupráce iDNES.cz)