Rodí se nový Démosthenes

Smekám před každým, kdo dokáže sebevzletnější myšlenku vyjádřit jasně a srozumitelně, neřku-li vkusně, neotřele, ba dokonce plynule! Mně tato schopnost buď kdesi v mládí při chvilkové nepozornosti unikla, nebo jsem ji prostě a jednoduše nikdy neměla.

Válku kultivovanému vyjadřování jsem vyhlásila už někdy na střední. Dodnes mi zvoní v uších věta: „Ale studentko, tak znovu a lépe,“ kterou mě kantoři s oblibou častovali. Ne proto, že bych snad požadovanou látku neuměla, ale jednoduše proto, že jsem se i přes brilantní znalost Archimédova zákona zmohla na definici typu: „Takže vlastně když ňákou věc dám do vody, tak se vlastně úplně neutopí, protože ji to tam jako nadnáší a akorát ta voda trochu vyšplouchne.“ Na hodinách biologie jsem znalecky přesvědčovala profesora i spolužáky, že lidská „gravitace“ trvá čtyřicet týdnů a naše dějepisářka se zmohla jen na rozpačitý úsměv, když jsem se jí pokoušela vyprávět o „vyhynutí“ Přemyslovců.

Čeho se mi nedostávalo ve slovní komunikaci, to jsem doháněla tou neverbální, kterážto mi nejednou posloužila, a to mnohdy velmi výrazně, při vyjádření toho, co vlastně chci. Vášniví cestovatelé, kteří se nebojí sjíždět exotické kraje, přestože ve znalosti hatmatilky tamních domorodců nejsou dál než u obligátních frází na pozdrav či poděkování, mi jistě dají za pravdu, jak důležitou složkou komunikace jsou právě gesta a mimika. Využívání takových prostředků při smlouvání s tureckými trhovci může být považováno za určitý druh umění, nicméně v mateřském jazyce tento můj mírně přehnaný um postrádá obvykle nejen přiměřenost, ale vyznívá maximálně komicky.

Ona Achillova pata mě provázela celé mládí a žel, nevymizela ani v dospělosti. Při vybírání budoucího povolání jsem si však řekla dost! Tohle, holka, musíš překonat! A proto jedním z významných kritérií při výběru vysoké školy byl požadavek, aby si má práce vymiňovala tak častou komunikaci s lidmi, že mi pomůže překlenout neútěšnou vyjadřovací propast. Volba učitelské profese vypadala velmi slibně. Budeš mluvit denně, a to několik dlouhých hodin. Navíc si budeš alespoň pro začátek své chytré výroky předem pečlivě rozmýšlet, což tě ušetří stresu, zmatků a koktání a časem to určitě půjde i bez těch příprav. Svůj cíl jsem si posichrovala rozhodnutím, že budu učit náš krásný jazyk český, což mě bude ještě více motivovat, abych se jazykově a výrazově neflákala. Praxe? Nejenže mi pravidelně studenti radili, co chci vlastně říct, ale vyjadřovací průšvih byl navíc nejednou umocněn úsměšky stran mého mávání, které mělo v dobré víře přiblížit veliký literární záběr pánů Vrchlického a Čecha. Smích, který zazníval v mých hodinách, by mě jistě potěšil, pokud by představování Shakespearových tragédií, doprovázené patřičným dramatickým šermováním, bylo míněno jako vtip.

Nápad se zdokonalováním se za učitelskou katedrou nevyšel. Přesto stále se nevzdávajíc myšlenky, že ze mě přeci jen jednou bude druhý Démosthenes, zvolila jsem pro svůj boj zcela novou taktiku. Vdala jsem se. Ovšem pozor! Vdala jsem se za vysokoškolsky vzdělaného informatika, který se v mládí velmi úspěšně účastnil olympiády v českém jazyce. Čili potenciál by tu rozhodně byl! Budeme si po večerech hodně povídat a tím mě určitě naučí hezky mluvit! Jenomže… Naděje, které jsem v tomto směru skládala společně se svým manželským slibem, se rozplynuly velice záhy. Během romantických večerních rozprávek se má slovní zásoba sice opravdu rozrostla, lépe řečeno „upgradovala“ o výrazy defaultní, kompatibilní či kreknout, nicméně když jsem si chtěla v jednom vyprahlém letním dni koupit dva kopečky zmrzliny, zaskočena pohotovým prodavačovým „co si dáte“, zmohla jsem se jen na zásah pravým ukazováčkem do vaničky s ledovou pochoutkou a současné vystřelení dvou prstů na levačce, to vše doprovázené změtí jakýchsi shluků hlásek, které by v překladu mohly znít asi takto: „Dva kopečky jahodové, prosím.“

Přesto přese všechno je má vůle nezlomná a moje houževnatost nepolevuje! Chyba se stala pravděpodobně někde na začátku. A protože je někdy nejlepším řešením oprášit základy a na nich dále stavět, pořídili jsme si miminko. Budu se učit mluvit s ním! Tentokrát to už musí vyjít! Jen mi prosím dejte pár měsíců času, zatím jsem se dostala k lekci „gaga“ a „ee“.

Anna Kodymová