Můj volební hlas nikdo nechce?

Z teletextu STV v sobotu 29.3.2014: „Volili aj Slováci z Gattendorfu. Počas volieb prezidenta volili v Bratislave aj Slováci s trvalým pobytom za hranicami Slovenska. Svoju totožnosť preukázali pasom, na základe čoho ich dopísali do zoznamu oprávnených voličov.

Rovnako ako v prvom kole, volila v sobotu aj P.Tomačovičová, ktorá má trvalé bydlisko v rakúskom Gattendorfe. Ako povedala, v Gattendorfe blízko hraníc so Slovenskom, žije početnejšia komunita slovenských rodín. …povedala, že väčšina ľudí, o kterých vie, sa chystala voliť.“

Takhle jsem kdysi volil i já (do poslanecké sněmovny ČR). V Hodoníně mne dopsali do seznamu voličů, do pasu mi zaznamenali, že jsem odvolil.

Jenže už víc jak patnáct let ani nevím, jak vypadá volební urna! Bydlím ve vlastním domku na Slovensku, pár kilometrů od levého břehu řeky Moravy. Jsem občanem České republiky. Slovenské občanství nemám, tam tedy volit samozřejmě nemohu (vyjma snad voleb do obecního zastupitelství). České poslance nebo českého prezidenta volit můžu. Ale! Volit je možné pouze na ambasádě v Bratislavě. Čtrnáct dnů před volbami se tam zaregistrovat a pak odvolit v den voleb. Kdybych se před rokem chtěl zúčastnit voleb českého prezidenta, musel bych do Bratislavy zajet 4x (volby byly totiž dvoukolové!)                                                                                                                                            

Na levém břehu řeky Moravy je určitě ta největší koncentrace českých občanů trvale bydlících na Slovensku. Jsou to lidé, kteří mají na Moravě své příbuzné, přátele a často i zaměstnání. S troškou nadsázky se dá někdy říci, že na Slovensku jen přespávají. Někteří mají dvojí občanství, a ti mohou volit ve slovenských volbách. My, kteří máme jen české občanství, můžeme volit pouze na té české ambasádě v Bratislavě. Do Bratislavy je to však daleko (zajet 4x do Bratislavy znamená spálit tolik benzínu jako třeba na cestu k Jadranu). Troufám si tvrdit, že kvůli volbám 4x nepojede do Bratislavy nikdo! (Já třeba ani nevím, kde bych tu ambasádu hledal, Bratislavu neznám).

Jsem důchodce, ale stále ještě občas na Moravě pracuji. Jsem totiž konstruktér a těch je dnes docela málo (jak známo), a ze Slovenska do Hodonína je to jen kousek. Kdysi jsem napsal do novin, jestli ty naše hlasy třeba některým politikům neschází – odpověď žádná. Chtěl jsem napsat ombudsmanovi, jenže JUDr. Otakar Motejl zemřel. Napsal jsem například Jiřině Šiklové, neměla jaksi zájem. Potom jsme již ombudsmana měli, tak jsem napsal jemu. Zmínil jsem tam slovíčkem i to, že to možná trochu zavání diskriminací. JUDr. Pavel Varvařovský mi téměř vynadal a pokoušel se sáhodlouze vysvětlovat co je to diskriminace. No a jeho popis problému: „Dle ustanovení § 4 zákona o volbách jsou voliči zapsáni ve stálých seznamech voličů, popřípadě ve zvláštních seznamech. Vzhledem k tomu, že jednotliví voliči jsou vedeni ve stálých seznamech voličů dle svého trvalého bydliště na území České republiky, vedou zastupitelské úřady pro voliče, kteří mají bydliště mimo území České republiky, právě zvláštní seznam. Je sice pravda, že pro voliče žijící mimo Českou republiku, avšak poblíž jejich hranic, by bylo jednoduší volit v České republice, není ovšem možné ani účelné, aby zákon pro tyto občany stanovil generálně jiný režim, než pro ostatní občany žijící v zahraničí.“ Zkrátka, odpověď ve stylu „já o voze ty o koze“. Chtěl jsem reagovat, ale pak jsem pochopil, že se mu do toho taky nechce.

No a poslední má reakce byla, když mi před druhým kolem volby českého prezidenta poslal herec Ondřej Vetchý video (jakousi dojímavou apelaci na vlastenecké city) i s výzvou, abych šel volit. Obratem jsem odpověděl a stručně popsal můj (ne)voličský problém. Odpověď jsem, pochopitelně, ani nečekal…

Po čas každých voleb čtu o tom, jak volí naši občané v Bruselu, jak třeba ve věznicích volí vězni. Jenom o naše hlasy nemají naši politici žádný zájem. Václav Klaus, ještě jako premiér a předseda ODS, se kdysi vyjádřil, že se mu nelíbí, aby Češi, žijící v zahraničí, volili. „Volby jsou prý vážná věc, je to vztah k státu“ (přesto jsem tenkrát volil právě tu jeho stranu). Vztah k státu je to třeba v Rusku, u nás je to taky vztah k vlasti, k rodné zemi.

Závěr: Jak to, sakra, že na Slovensku to jde?

Václav Duda