S peřinou v jeteli (1945)

28. 07. 2014 22:44:49
Byl tady nezapomenutelný rok 1945 – rok, kdy skončila druhá světová válka a přišlo osvobození naší země od Němců Rudou armádou.

Po prvních dnech ohromné radosti, uvolnění od několikaletého napětí plného obav z budoucnosti, nastala klidnější doba.

Po chaotickém úprku poražených hitlerovských vojsk v prvních květnových dnech směrem na západ k Američanům přijeli osvoboditelé. Vítali jsme je všichni, bylo to velká všeobecná radost z toho, že už se není čeho bát. Prožívali jsme to i my kluci v plné míře.

Rudá armáda byla postupně umísťována po naší vlasti. Jedna ruská posádka byla ubytována i v naši vesnici..Do domku, kde jsme už žili jen já s maminkou, byl přidělen ruský kapitán..Bydlel v našem jediném pokojíku, nám zůstala jen obývací kuchyň, malá komora a společná síň.. Vojáci po několika týdnech odpočinku a zotavení po bojových akcích již nabírali sil a obhlíželi českou zem, české domácnosti i české ženy a dívky. Moje tehdy pětačtyřicetiletá maminka se už vzpamatovala z odchodu tatínka, který zemřel před rokem. Poněvadž maminka byla kuchařka, což na ni sousedé ruskému veliteli prozradili, nosili k nám vojáci potraviny a maminka na přání důstojníků vyvařovala. A my jsme se přitom měli dobře. To však nebyla jediná její služba pro Rudou armádu. Měla doma šicí stroj a když to ruské vojačky uviděly, začaly maminku žádat o šití prádla, které ve válce nepotřebovaly, ale teď považovaly za moc potřebné – podprsenek. Přinášely různá plátna a maminka šila a šila.

Tím požadavky o osvoboditelů, bohužel, nekončily.

Náš důstojník, před válkou učitel , byl hodný a slušný .Avšak jiný důstojník, černý, zarostlý fešák, někde z Asie, začal mamince projevovat pozornost, která ji moc netěšila, spíš se ho začala bát – jak jsem i já zpozoroval. Když tento nápadník ve dne přišel a vedl řeči či večer zvonil naším mechanickým zvonkem u venkovních dveří , tak to ještě šlo. Ale když jednou večer přišel - zřejmě už moc netrpělivý, volal „Marusja, Marusja“a bez přestání zvonil a lomcoval klikou u vstuních dveří, začala mít maminka strach. Rozhodla se bránit, chudák jediným možným způsobem – útěkem.

Do velké deky sbalila prostěradlo, peřinu a polštář, chytla mě za ruku, nakázala mlčet a zadním východem přes zahrádku jsme potichu prchali z domova. Byl jsem zvědav, kam chce jít. Brzy to bylo jasné. K sousedům to nešlo, všude bylo vojsko, takže do přírody. Naštěstí už byly teplé červencové noci. Nedaleko od našeho domku, asi 200 – 300 kroků, měl hospodář pan Šmatlán již vzrostlý červený jetel. Pod rouškou nocí jsme se uvelebili uprostřed voňavého lánu, nad hlavou nám občas mezi mraky vykoukl dorůstající úplněk . Začal k nám doléhat čím dál hlasitěji rámus od zuřivého lomcování dveřmi a nesrozumitelné výzvy dobyvatele. Zvuk zvonku slyšet už nebylo. Maminka se chvěla a tiše říkala – hochu, ještě., že jsme utekli, on se tam dnes snad probourá.

Rámusení ještě chvíli pokračovalo, ale nakonec dveře vydržely a nápadník to vzdal. Já po chvíli usnul, ale maminka určitě ne. Jak se jen objevily ranní červánky, vzbudila mě a my se vplížili zpět domů.

Ráno jsme zjistili, že zvonek je utržen, dveře celé rozviklané, jen taktak držely pohromadě. Maminka se potom vydala za panem starostou Mládkem, vše mu s pláčem vylíčila a pak s ním u ruského velitele vyprosili zásah. Vášnivý Asiat přestal obtěžovat.

Během krátké doby nato byla celá ruská jednotka z naší vesnice přesunuta do blízkého Ranského lesa. Tam si vojáci založili nový tábor a po několika měsících odjeli domů..

Vzpomínky hezké i méně pěkné mělo dost místních obyvatel. Já až po letech pochopil strach maminky, zvláště , když se vzpomínalo na horší konce s roztouženými osvoboditeli...

Otakar Malina

Autor: | pondělí 28.7.2014 22:44 | karma článku: 11.08 | přečteno: 352x

Další články blogera

Palonínská povolební úvaha

Po účasti na ustavující schůzi zastupitelstva naší malé obce mám v hlavě takový zmatek , že jsem se je rozhodla vypsat na papír, abych si trošku utřídila myšlenky a zklidnila rozjitřené emoce.

6.11.2018 v 13:47 | Karma článku: 20.39 | Přečteno: 342 | Diskuse

Dvojí metr na plánovanou výstavbu aneb jak neslyšet své občany

Každá doba přináší rozvoj a inovace. Některé změny jsou výhodné ale jen pro pár vyvolených jedinců a ne pro většinovou společnost. V Praze je neutuchající zájem o nové bydlení.

29.9.2018 v 7:30 | Karma článku: 20.62 | Přečteno: 605 | Diskuse

Nový trenér národního fotbalového mužstva (záznam z tiskového monologu)

Ta pozvánka, směrovaná, fotbalovým odborníkům, zapůsobila jako tornádo. Byla doručena devadesát minut před zahájením mimořádné tiskové konference FAČR, jejíž začátek byl stanoven na symbolických 11 hodin 55 minut.

17.9.2018 v 10:57 | Karma článku: 7.98 | Přečteno: 242 | Diskuse

Islamizace vs globalizace

V roce 1978 byl Írán již přes 1300 let islámskou zemí. Právě mu vládl režim Muhammada Rézy Pahlávího.

6.6.2018 v 8:30 | Karma článku: 15.28 | Přečteno: 703 | Diskuse

Další články z rubriky Letní povídka

Jana Slaninová

Aj v pokoře vstalť nový den

Z otevřeného ohniště v dřevěnici stoupal úzký proužek dýmu. Řežavé uhlíky občas zasvitly. To jak mrazivý vzduch proběhl skulinou pode dveřmi a dral se do komína.

12.1.2019 v 18:45 | Karma článku: 17.15 | Přečteno: 331 | Diskuse

Jana Slaninová

Nelitovala, že babička zemřela

Ireně přišla sms od příbuzných. Oni nechápali, že babička bez své duše už není babičkou. Že je to tělo, které bez duše uvízlo na zemi, protože se bálo zemřít a odejít zároveň s duší.

10.1.2019 v 18:00 | Karma článku: 29.18 | Přečteno: 1249 | Diskuse

Vladimír Rýdl

Mluviti zlato...

Stane se to každému. Každý ví, že když se to stane je důležité o tom mluvit. Ne každý to ale dokáže. Já to dokázal, protože ona to dokázala ...

6.1.2019 v 19:10 | Karma článku: 6.34 | Přečteno: 211 | Diskuse

Vladimír Rýdl

Měsíc sem měsíc tam...

Pamatovat si kdy má vaše nejbližší okolí narozeniny, svátky a jiná výročí je nadlidský úkon. Můj táta to uměl každý rok okořenit, takže je na co vzpomínat...

19.12.2018 v 16:27 | Karma článku: 11.20 | Přečteno: 210 | Diskuse

Vladimír Rýdl

Poprvé u bankomatu ...

Dáte mi za pravdu, že naši rodičové jsou v moderních technologiích trochu neohrabaní. No a co takhle naše mamina a její první setkání s bankomatem a platební kartou? Čtěte dál...

18.12.2018 v 21:02 | Karma článku: 24.04 | Přečteno: 1176 | Diskuse
Počet článků 774 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1833
První pokus

Najdete na iDNES.cz