Těhotná jsem už byla. Dokonce 2x. A povím vám, že spousta toho, co jsem o těhotenství slyšela, četla nebo viděla, nebyla pravda!
První velké překvapení pro mne bylo, že holka nemusí nutně trpět ranní nevolností. Vlastně nechápu, proč je nám toto předkládáno jako normál. Neprožíváme-li nějaký vnitřní strach, není důvod, aby tělo takhle takhle reagovalo na zprávu, že se uvnitř tvoří nový život. Jasně že tělo nějak reaguje, ale takovéto zběsilé reakce mít přece nemusí. Pokud zvracet nechceme, nemusíme. Možná to bude znít divně, ale i o zvracení či nezvracení si velmi často rozhodujeme sami. V tomto případě samy.
Dále jsem si myslela, jaké si to prožiji nejkrásnější období v životě ženy! No, věřím, že některé maminky si toto užívají, přece jen, jsou v tu chvíli výjimečné, a cítí se možná důležitě a naplněně. Ale na druhou stranu, těhotenství není úplně komfortní. Necítila jsem tedy velké nadšení tímto stavem, ač jsem neměla žádné "obvyklé" problémy. Ale i přes to nepohodlí, jsem se na miminko těšila, a byla si jistá, že až přijde na svět, budu ho milovat, a budu dobrá máma.
A nakonec, velmi nemilé bylo honění po doktorech. Že prý to musím všechno absolvovat. Cítila jsem se zdravá, byla jsem si jistá, že jsem v pořádku, a i moje dítě je v pořádku. A v prvním těhotenství jsem poctivě oběhala všechny doktory, vypila tu odpornost - při testu na těhotenskou cukrovku (a z toho mám dodnes skoro noční můru), abych všechny uspokojila, aby si všichni odškrtli svoje kolonky, zapsali svoje body, a pak mi potvrdili to, co jsem věděla. Ale v druhém těhotenství jsem se rozhodla, že toto všechno už zažít znovu nechci, a po prodebatování se svou gynekoložkou, jsem na dva testy nešla, což mi tam skoro vynadali, a test těhotenské cukrovky se najednou dal obejít, a já si jen před odběrem krve dala koblihu s čokoládou! Jak mi bylo najednou dobře, takový test je skoro za odměnu.
Na závěr, trochu mě zlobí škatulkování. Dobře, lidé mají rádi ve věcech pořádek, takže vznikají tabulky, kam bychom měli všichni zapadat. Co je horší, že je nám pak předkládáno, že když nezapadáme, nejsme úplně v pořádku.
Takže... dívky, dámy, ženy! Ať těhotenství prožíváme jakkoliv, je to v pořádku! Ať jsme náladové, lítostivé, nadšené, plné energie nebo unavené... Každá jsme jiná, každá jinak vnímáme a reagujeme. Nemusíme dělat věci, které nechceme, nemusíme ani cítit nadšení z velkého břicha, nemusíme nic. Jen když se zaposloucháme samy do sebe, co chceme a co cítíme, podle toho se budeme chovat, podle ničeho jiného... tak tím těhotenstvím v poklidu proplujeme. Bude dobře nám i miminku.
Olga Svobodová
