Česko, ráj dumpster divingu

28. 07. 2015 14:05:21
Freeganismus nebo dumpster diving je životní styl, který nesouhlasí s plýtváním a distancuje se od konzumní společnosti.

Freegani sbírají ovoce z volně dostupných stromů, ale hlavně žijí z kontejnerů s odpadky za supermarkety, kde jsou vyhazovány často ještě poživatelné potraviny (ovoce, zelenina, ale i balené výrobky). Myšlenka je to skvělá. Je to ale opravdu tak jednoduché?

Jmenuji se Jirka, je mi 23 let a studuji vysokou školu v Praze. O freeganismu jsem se poprvé dozvěděl ve Vídni, kde jsem byl na výletě a bydlel zde u jednoho skvělého člověka, kterého jsem objevil přes couchsurfing. Byl to velmi striktní freegan, který prý už za jídlo nezaplatil několik let. Od kamaráda prý získal klíče od skladu, kam se sváží jídlo s prošlým datem spotřeby, a tam chodí “nakupovat”. Zaměstnancům to prý nevadí a tak si žije vlastně skvělý hipsterský život zadarmo.

O pár let později jsem začal o freeganismu slýchat i v Čechách. S penězi sice problém nemám, ale myšlenka životního stylu, která nepodporuje rozvoj konzumní společnosti se mi jako veganovi líbí. Začal jsem se tedy o tuto problematiku více zajímat. Přečetl si hodně zahraničních i českých článků a rozhovorů, olajkoval jsem nejednu skupinu na facebooku a začal jsem přemýšlet, že taky někam vyrazím. Nadšený jsem byl hlavně proto, že jsem nenarazil ani na jednu negativní zkušenost nebo zmínku o nějakém problému. Internet je plný pozitivních a motivujících prohlášení, že při nejhorším Vám někdo vynadá a že to přeci není žádný problém.

S kamarádkou jsme tedy minulý týden po půlnoci vyrazili na dumpster diving. Na internetu jsme si našli mapu obchodů, kde jsou v Praze volně přístupné kontejnery s vyhozeným jídlem a těšili jsme se na horu jídla zadarmo. Po několika hodinách jsme pochopili, že mapa je buďto velmi neaktuální, nebo jí udělal někdo jen jako žert. Všechny obchody, ke kterým jsme přišli, měly své odpadky za vysokým plotem nebo ideálně zamčené uvnitř budovy. Další noc jsme tedy opustili od dumpster divingové mapy a vyrazili “na vlastní pěst”. Když jsme dorazili k zadnímu vchodu do Kauflandu na okraji Prahy, konečně se na nás usmálo štěstí. Kontejnery s jídlem byli hned za plotem, skrz který šly prostrčit ruce a dokonce tu byly i odemčená vrátka. Z popelnic jsme si nabrali několik kilo krásných velkých mrkví a našli jsme i pár hlávek ledového salátu. Byl to krásný pocit a usínali jsme s úsměvem na tvářích. Ráno jsme uvařili obrovský hrnec mrkvové polévky a rozdali jí několika přátelům spolu se skvělým příběhem.

Uběhl týden a my se opět těšili na výlet ke “konťákům”. Ke Kauflandu jsme přišli celkem brzy, tak jsme si ještě uvnitř koupili svačinu a pivo a poseděli nedaleko v parku. Následně jsme vyrazili k již známým popelnicím za nezamčenými vrátky. Chvíli je prohlíželi a kromě pár shnilých nektarinek v nich nic nebylo. Najednou však ze skladu vyběhli 3 zaměstnanci a běželi k nám. I když jsme vlastně “nedělali nic špatného”, začali jsme utíkat. Po chvíli mi došlo, že stejně se slečnou po boku třem chlapům neutečeme a tak jsem zastavil. Okamžitě se na nás snesla smršť nadávek a dotazů na to, co jsme tam kradli. Co jsem říkal já, vlastně nikoho nezajímalo a museli jsme počkat, než dorazí šéf oddělení. Pan vedoucí byl ze začátku velmi striktně rozhodnutý, že s ním budeme muset počkat a že zavolá policii. Jemu i všem přihlížejícím zaměstnancům jsem se snažil vysvětlit, že jsme nic nekradli a že jsme byli jen u popelnic. Nějakou dobu to trvalo a pár označení “zloději” ještě padlo. Nakonec jsem pana vedoucího přesvědčil, že přeci nebude v noci volat policii ČR a pak jim říkat, že je to proto, že se někdo koukal do popelnice. Velkoryse nás propustil a my mohli s velmi pokleslou náladou odjet domů.

Nakonec měly asi všechny ty rozhovory s freegany a statusy od dumpser divingerů pravdu a nic horšího než vynadání, jsme si neodnesli. Stojí ale boj s konzumní společností opravdu za tohle? Nevím, kdy naposledy, jsem zažil tak nepříjemný pocit, jako když na mě cizí lidé křičí, že jsem zloděj a že na mě zavolají policii. Byla jejich reakce nepřiměřená, nebo vlastně mají pravdu a já byl na cizím pozemku a kradl (ať už odpadky nebo zlaté šperky)? A co by se vlastně stalo, kdyby policie opravdu dorazila? Jistě vím to, že dnes si pro mrkev zajdu na farmářský trh.

Jan Vejvoda

Autor: | úterý 28.7.2015 14:05 | karma článku: 24.64 | přečteno: 6323x

Další články blogera

I jako nevidomé vozíčkářce mi doba svobody a demokracie zaručuje důstojný život

Třicet let. Neuvěřitelně dlouhá doba. Ale když se ve svém životě ohlédnu zpět, připadá mi to jako mávnutí kouzelného proutku. Ale právě tolik let letos uběhne od společenských a politických změn v našem státě.

29.1.2019 v 7:57 | Karma článku: 22.45 | Přečteno: 364 | Diskuse

Palonínská povolební úvaha

Po účasti na ustavující schůzi zastupitelstva naší malé obce mám v hlavě takový zmatek , že jsem se je rozhodla vypsat na papír, abych si trošku utřídila myšlenky a zklidnila rozjitřené emoce.

6.11.2018 v 13:47 | Karma článku: 20.39 | Přečteno: 351 | Diskuse

Dvojí metr na plánovanou výstavbu aneb jak neslyšet své občany

Každá doba přináší rozvoj a inovace. Některé změny jsou výhodné ale jen pro pár vyvolených jedinců a ne pro většinovou společnost. V Praze je neutuchající zájem o nové bydlení.

29.9.2018 v 7:30 | Karma článku: 20.81 | Přečteno: 609 | Diskuse

Nový trenér národního fotbalového mužstva (záznam z tiskového monologu)

Ta pozvánka, směrovaná, fotbalovým odborníkům, zapůsobila jako tornádo. Byla doručena devadesát minut před zahájením mimořádné tiskové konference FAČR, jejíž začátek byl stanoven na symbolických 11 hodin 55 minut.

17.9.2018 v 10:57 | Karma článku: 8.36 | Přečteno: 244 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Stříbrné pupeční šňůry aneb V zajetí mobilních spárů

Kdysi se rodiče museli spolehnout na slovo svého potomka, že bude doma v určitý čas. Když nebyl, většinou byla odměna jistá "pětadvacet na dvě půlky". Doba (z)mobilizovaná, je tak trochu hysterická.

21.2.2019 v 20:42 | Karma článku: 20.54 | Přečteno: 412 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Tati, nechci už kulhat!

„Tati, chci tančit, chci cvičit, chci normálně chodit,“ řekla jsem tátovi v mých osmi letech. Tento příběh je v pořadí druhým ze tří, které mě zformovaly do dnešní podoby. Vážně jsem se od mých tří příběhů asi nezměnila.

21.2.2019 v 16:24 | Karma článku: 21.91 | Přečteno: 517 | Diskuse

Luděk Kratochvíl

Sovětsko-japonské poměřování svalů II. - Nomonchan/Chalchyn-gol 1939

Po několikaměsíčním relativním klidu byl japonskou stranou vybrán druhý zkušební prostor - sporné území u řeky Chalchyn-gol pod horou Nomonchan-burd-obó v oblasti Barga s příhodnějšími logistickými podmínkami pro japonské jednotky

21.2.2019 v 14:55 | Karma článku: 22.12 | Přečteno: 559 | Diskuse

František Skopal

Kult nahoty a lidská civilizace!

Náš svět podléhá kultu nahoty! Tělesné odhalování různého stupně lze vidět všude, kde se jen podíváme: na ulicích, na koupalištích, ve společnosti, ale také ve filmech, v časopisech, na internetu, a tak dále, a tak dále.

21.2.2019 v 14:30 | Karma článku: 11.03 | Přečteno: 907 | Diskuse

Bohumila Truhlářová

Jezte polské hovězí se salmonelou a nereptejte, aneb svět se zbláznil

Neotravujete nás s vašimi nápady kontrolovat naše hovězí maso, stejně na nás jenom žárlíte, protože nestačíte na naši polskou konkurenci, a bacha, jestli nedáte pokoj, budeme kontrolovat vaše pivo...

21.2.2019 v 14:00 | Karma článku: 24.55 | Přečteno: 752 | Diskuse
Počet článků 775 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1832
První pokus

Najdete na iDNES.cz