Freeganismus nebo dumpster diving je životní styl, který nesouhlasí s plýtváním a distancuje se od konzumní společnosti.
Freegani sbírají ovoce z volně dostupných stromů, ale hlavně žijí z kontejnerů s odpadky za supermarkety, kde jsou vyhazovány často ještě poživatelné potraviny (ovoce, zelenina, ale i balené výrobky). Myšlenka je to skvělá. Je to ale opravdu tak jednoduché?
Jmenuji se Jirka, je mi 23 let a studuji vysokou školu v Praze. O freeganismu jsem se poprvé dozvěděl ve Vídni, kde jsem byl na výletě a bydlel zde u jednoho skvělého člověka, kterého jsem objevil přes couchsurfing. Byl to velmi striktní freegan, který prý už za jídlo nezaplatil několik let. Od kamaráda prý získal klíče od skladu, kam se sváží jídlo s prošlým datem spotřeby, a tam chodí “nakupovat”. Zaměstnancům to prý nevadí a tak si žije vlastně skvělý hipsterský život zadarmo.
O pár let později jsem začal o freeganismu slýchat i v Čechách. S penězi sice problém nemám, ale myšlenka životního stylu, která nepodporuje rozvoj konzumní společnosti se mi jako veganovi líbí. Začal jsem se tedy o tuto problematiku více zajímat. Přečetl si hodně zahraničních i českých článků a rozhovorů, olajkoval jsem nejednu skupinu na facebooku a začal jsem přemýšlet, že taky někam vyrazím. Nadšený jsem byl hlavně proto, že jsem nenarazil ani na jednu negativní zkušenost nebo zmínku o nějakém problému. Internet je plný pozitivních a motivujících prohlášení, že při nejhorším Vám někdo vynadá a že to přeci není žádný problém.
S kamarádkou jsme tedy minulý týden po půlnoci vyrazili na dumpster diving. Na internetu jsme si našli mapu obchodů, kde jsou v Praze volně přístupné kontejnery s vyhozeným jídlem a těšili jsme se na horu jídla zadarmo. Po několika hodinách jsme pochopili, že mapa je buďto velmi neaktuální, nebo jí udělal někdo jen jako žert. Všechny obchody, ke kterým jsme přišli, měly své odpadky za vysokým plotem nebo ideálně zamčené uvnitř budovy. Další noc jsme tedy opustili od dumpster divingové mapy a vyrazili “na vlastní pěst”. Když jsme dorazili k zadnímu vchodu do Kauflandu na okraji Prahy, konečně se na nás usmálo štěstí. Kontejnery s jídlem byli hned za plotem, skrz který šly prostrčit ruce a dokonce tu byly i odemčená vrátka. Z popelnic jsme si nabrali několik kilo krásných velkých mrkví a našli jsme i pár hlávek ledového salátu. Byl to krásný pocit a usínali jsme s úsměvem na tvářích. Ráno jsme uvařili obrovský hrnec mrkvové polévky a rozdali jí několika přátelům spolu se skvělým příběhem.
Uběhl týden a my se opět těšili na výlet ke “konťákům”. Ke Kauflandu jsme přišli celkem brzy, tak jsme si ještě uvnitř koupili svačinu a pivo a poseděli nedaleko v parku. Následně jsme vyrazili k již známým popelnicím za nezamčenými vrátky. Chvíli je prohlíželi a kromě pár shnilých nektarinek v nich nic nebylo. Najednou však ze skladu vyběhli 3 zaměstnanci a běželi k nám. I když jsme vlastně “nedělali nic špatného”, začali jsme utíkat. Po chvíli mi došlo, že stejně se slečnou po boku třem chlapům neutečeme a tak jsem zastavil. Okamžitě se na nás snesla smršť nadávek a dotazů na to, co jsme tam kradli. Co jsem říkal já, vlastně nikoho nezajímalo a museli jsme počkat, než dorazí šéf oddělení. Pan vedoucí byl ze začátku velmi striktně rozhodnutý, že s ním budeme muset počkat a že zavolá policii. Jemu i všem přihlížejícím zaměstnancům jsem se snažil vysvětlit, že jsme nic nekradli a že jsme byli jen u popelnic. Nějakou dobu to trvalo a pár označení “zloději” ještě padlo. Nakonec jsem pana vedoucího přesvědčil, že přeci nebude v noci volat policii ČR a pak jim říkat, že je to proto, že se někdo koukal do popelnice. Velkoryse nás propustil a my mohli s velmi pokleslou náladou odjet domů.
Nakonec měly asi všechny ty rozhovory s freegany a statusy od dumpser divingerů pravdu a nic horšího než vynadání, jsme si neodnesli. Stojí ale boj s konzumní společností opravdu za tohle? Nevím, kdy naposledy, jsem zažil tak nepříjemný pocit, jako když na mě cizí lidé křičí, že jsem zloděj a že na mě zavolají policii. Byla jejich reakce nepřiměřená, nebo vlastně mají pravdu a já byl na cizím pozemku a kradl (ať už odpadky nebo zlaté šperky)? A co by se vlastně stalo, kdyby policie opravdu dorazila? Jistě vím to, že dnes si pro mrkev zajdu na farmářský trh.
Jan Vejvoda
