Dovolte mi, se s vámi podělit o pocity, které jsem zažila v Motolské nemocnici letos v únoru a březnu. 23.12.2010 se mi narodil krásný a úžasný Ládíček, bohužel těžce nemocný.
Bojujeme každý den a modlíme se o další nový. Ládíček je na kyslíku a přístrojích, hlavně velký jedlík. Bohužel nám začal aspirovat do plic a tak po dlouhém, velmi dlouhém rozhodování, jsme poslechli lékaře a nechali mu dát PEG. A tak jsme plánovaně nastoupili do Motolské nemocnice.
Třetí den našeho pobytu, kdy Ládíček byl po operaci, nás sestřičky z plicního oddělení přesunuli na pokoj s 15 ti letou slečnou Sárkou, která čeká na transplantaci plic, poněvadž má ošklivou cystickou fibrozu.
Tento "pobyt" s ní i když v Motole, byl naprosto úžasný. Poněvadž Sárka je naprosto úžasná , skvělá slečna, s tím nejkrásnějším úsměvem. I přesto, že je opravdu velmi nemocná, dokázala celý pokoj "rozsvítit".
Na světě je tolik zla a odporností, že lidé zapomínají na to krásné a neváží si jeden druhého. Závidí si nos mezi očima, pomlouvají a ubližují slabším. Vůbec si neuvědomují, že jsou tu lidé, kteří chtějí žít a užívat si života, bohužel jim to není přáno.
Proto m dovolte veřejně této slečně – smíškovi poděkovat, za sice jen pár dní, ale plných smíchu. Děkuji sestřičkám z oddělení 1. A za podporu a úžasné chování k Sárince, Ládíčkovi i nám.
Děkuji. Jarka Polacseková, Martin Polacsek Apolen, Ládíček Polacsek
