Athény

Syn ji tam nedávno vyvedl. Tam, na tu horu naproti, do nóbl restaurace. Seděli na velké terase a společně pozorovali západ slunce.

A pak se rozvítila světla. Celé město zářilo a nejkrásnější ze všeho byla Akropolis na protějším pahorku. Byla šťastná, že tady sedí právě s ním. Nadšená z úžasného výhledu před sebou a dojatá ze všech emocí, které ji tam na tom místě zasáhly.

„To si neumíš vůbec představit, jak je vše jiné“ řekla mu.

„Víš, když jsem tenkrát před třiceti lety navštívila Athény, byla jsem vlastně mladá žena z jiného století a z jiného světa. Všechno, co u nás bylo neznámé nebo zakázané, tady bylo normální. Poprvé jsem viděla třpytivé výlohy plné modních věcí i přetékající zlatem. Okouzlily mě stejně, jako všude nastavěné zástupy barevných židliček a slunečníků. Zažila jsem klimatizaci v hotelovém pokoji a shlédla pornofilm.

“To si děláš srandu mami! Kolik ti bylo? Vždyť jsi už byla naše maminka. Ještě mám schované mramorové kameny co jsi nám tenkrát přivezla! “ .

“Bylo mi třicet a poprvé jsem viděla moře, obří zaoceánské lodi i velikou metropoli. Athény byly tenkrát město plné hlučné dopravy a nedýchatelného smogu. Zdá se, že ovzduší se tady dost zlepšilo. To je dobře pro vás i pro mé milované antické památky “.

Objednali si skvělé menu a dál se ponořili do jejích vzpomínek.

Řecko znala jen z hodin dějepisu Tenkrát to byla náhoda nebo osud, že se jí tam podařilo vycestovat. Moc se na ten výlet po antických památkách těšila. Poprvé měla navštívit zemi, kde většinu roku svítí ostré jižní slunce. .

Cesta byla dlouhá. Měli ale výborného průvodce, který je svým vyprávěním postupně vtáhl do světa řecké mytologie. Příběhy bohů s tolika lidskými vlastnostmi a konflikty zcela uchvátily její fantazii. Zůstala vlastně v tom bájném světě po celou cestu, jako v mlhavém oparu.

Návštěva Athén byla pak vrcholem zájezdu. V Athénském muzeu shlédla přehlídku soch od nejstarších kolosů po bílá mramorová těla v řasených oděvech. Ta kamenná nádhera ji ohromila.

Pak přejeli pod Akropolis.a se zástupem turistů stoupali vzhůru po mramorových schodech Propylají. S ohlédnutím si představovala davy antických návštěvníků, i to jak po stejných schodech táhnou obětní zvířata. Tam nahoře už vůbec nevnímala hemžení kolem sebe, ale jen kouzlo starých chrámů. Obdivovala neuvěřitelnou tvořivost lidí ve starověku. Jak ty stavby musely tenkrát všechny ohromovat, když kolem nich byla jen divoká příroda..

S výhledem na současnou metropoli ji zaujal protější pahorek a to něco na něm. Byl ale příliš daleko, aby jej stihla během krátkého volna prozkoumat. Program zájezdu byl nabitý. Nebyl čas navštívit cokoli mimo plánovanou trasu. Jen výjimečně si dala pro ni nové capuccino a dopřála si pohodu venkovního posezení.

„No vidíš, a teď jsme tady, na tom Tvém protějším kopci a můžeš si dát na co máš chuť“, ozval se syn.

“Konečně vím, proč jsi měla přání jet právě sem“.

Vytrhl ji tím vyprávění, a tak si jen rychle ťukli vínem, aby neztratila nit vzpomínek.

Za celou cestu se jí tenkrát nepodařilo vystoupit z okouzlení antikou. Když pak Řecko opouštěli, bylo jí smutno. Tehdy bylo skoro jisté, že už ho neuvidí. Bylo jí líto, že už nikdy nepocítí to kouzelné mystérium dávných časů, které rozpálené ruiny pro citlivé návštěvníky vydechují.

Díky revoluci v Čechách se však zásadně změnily možnosti cestování. Zevšedněly obchody plné zboží, návštěvy rušných metropolí i pohledy na mořské přístavy. Žádné další kamenné památky už na ni nikdy tak nepůsobily jako tenkrát v Řecku.

Před cestováním dávala přednost setkáním s rodinou a místo cizích zemí si raději užívala děti a malá vnoučata.

A najednou to přišlo jako nečekaná rána. Syn jí prostě řekl:

„Změnil jsem zaměstnání.Budu pracovat přímo v Athénách. Už začínáme balit a za měsíc se stěhujeme všichni do Řecka“ .

Rázem to pro ni byly jiné Athény. Ty, které jí unesly děti tak daleko . Vnímá je jako moderní dravé velkoměsto. Její děti žijí v nádherné pronajaté vile , v rezidenční čtvrti .na samém okraji města Ona tam ale sama nemůže ani vyjít ven na procházku. V okolí jsou totiž jen vysoké zdi a ploty, a na ulicích se povalují velcí psi bez dohledu. Děti ráno odjedou do školy a školky a syn do zaměstnání na celý den. Je vždy dojatá, když vidí ty prcky v tmavých uniformách a s kufříkem nastupovat do žlutého autobusu. S úsměvem mávají a odjíždějí do své anglické školy . Všichni jí svorně tvrdí :

„Nám se tady líbí. Je tu krásně a teplo. Víkendy trávíme na pláži u moře nebo na terase u bazénu. Jsme šťastní a spokojení. Tady nás to prostě baví“.

S odstupem mnoha let začala tedy zase navštěvovat Athény. Vidí však jejich druhou tvář. Už ne tu pompézní antickou, ale tu živelnou, vše nabízející a vše schopnou pohltit. Pro mladé je v Řecku bájné hlavně dobré zaměstnání jejího syna. Oni to megaměsto vnímají po svém a také ho i jinak užívají. Mají prostě jiné priority. Za poznáním Akropole , na návštěvu muzeí i do přístavu Pireaus je musela nalákat až ona.

Ale i ona je už dnes jiná...Nebo jen jiná její část to vše jinak vnímá. Ten zážitek z mládí však nečekaně pokračuje v životě jejích dětí.

„Tak já Tě sem vytáhnu a Ty se snad rozpláčeš“, řekl syn. “Tady je to ale fakt nádhera a nahoru vede i lanovka. To se bude dětem líbit. Vezmu sem rodinu někdy na oběd a řeknu jim, že to nám doporučila babička“, obrátil se na ni s úsměvem: “Doufám mami, že teď už jsi spokojená ?“ zhodnotil momentální situaci.

Vyprávěla mu svoje vzpomínky, ale ty dávné pocity ze své cesty v mládí zná už jen ona.

Úžasná jsou pro ni posezení na pěší zóně pod Akropolí, když ji tam mladí občas pozvou na dobré řecké jídlo a pití. Kolem sedí velké řecké rodiny včetně pobíhajících dětí a užívají si vyhlídku na tu nádheru nad sebou. Ráda by trávila neděle jako oni, vlastně jim to i závidí, ale Řecko je pro ni prostě moc daleko. Tak to osud přichystal, že se její zaujetí Athénami přeneslo na mladé. Je však přetavené do jiné doby, a do jiné generace .

Staré vzpomínky blednou ve stínu současnosti. Přesto se vždy těší na další setkání s tím výjimečným městem. Zase do něho vstoupí jen na chvíli. Jen na návštěvu. A bude očekávat, kterou tvář jí nastaví.

Regina Karasová