Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jeden dovolenkový deň alebo ako sme trénovali na polmaratón

27. 08. 2017 11:43:34
Skoré letné popoludnie, krásne slnečné počasie, dovolenka. Ideálna kombinácia. Plán žiadny a tak padol návrh - poďme na huby, možno už rastú.

Destinácia je jasná, ide sa na chatu. Neďaleko odtiaľ je čarovné miestečko, kde sa nejaký ten hríbik vždy nájde. Bambi, trojročná seterka, hneď pochopila a už poskakuje popri aute, aby sme ju náhodou nezabudli doma, veď po lese sa tak skvele lieta ...
Lenže čert nespí. Len čo sme dorazili, obloha sa zatiahla a začala taká hrmavica, že nebolo radno ani nos z chaty vystrčiť. Búrka na horách býva poriadna a táto bola aj nezvyčajne dlhá. Znudení sme čakali, kým prehrmí a budeme môcť konečne vybehnúť von. Hrozivý rachot hromov sa pomaly vzďaľoval, ale dážď nie a nie ustať. V nových prívaloch sa lial a menil zelenú krajinu s rozkvitnutými lúkami na nepríjemnú mokrú pascu, odkiaľ už nebolo možné v ľahkých letných topánkach prejsť bez toho, aby sa nohy nečvachtali v studenej vode. Bŕŕ - bŕŕ. Čo teraz ? Žiadna obuv na prezutie, nič na prezlečenie. Nedá sa svietiť.
Zberáme sa teda domov, tentokrát to nevyšlo. Bambi, poď !
Ale psovi sa akosi nechce. Stojí obďaleč a nedôverčivo pozerá. Nepolietal si tak, ako chcel a svojho plánu sa nemieni len tak ľahko vzdať. Pobehuje navôkol a tvári sa zaneprázdnene. Pes, ktorý absolvoval výcvik a doteraz vonku vždy poslúchal ako švajčiarske hodinky zrazu ohluchol. Vábime ho milo, potom už menej milo, skúšame to tvrdým rozkazom. Nič. Stopercentná hluchota. Skúšame to ľsťou. Nič. Znovu milo. Nič. Dokonca drzo odbehol z dohľadu. No nie nadlho, zasa sa obšmieta okolo, ako keby bolo nevyhnutné, aby skontroloval ešte tieto kríky a prebehol ešte tamtým briežkom. Auto proste nechce vidieť a už tobož nemieni doň naskočiť.
Naštartujeme a skúšame kúsok podísť. Pes s nadšením cvála popri aute. Zastavíme a voláme ho. Spomalil a tmolí sa hore dole popri kameňmi vysypanej lesnej cestičke. Ani na nás nepozrie. Ale v merku nás má, lebo akonáhle auto znovu naštartuje, aj on sa pustí do radostného cvalu ako divý mustang.
No dobre. Prejdeme teda lesnou cestou a kúsok nižšie je veľké parkovisko, tam ho chytíme a naložíme do auta. Odtiaľ už vedie asfaltka, tam už o takýchto výstrednostiach nemôže byť ani reči.
Zastavujeme na parkovisku a vlasy mi vstali dupkom - po parkovisku voľne behá vlčiak ! Hneď si to zamieril k našej psej dáme. Trochu sa zľakla ale zvedavosť zvíťazila. Obaja nadšení zo stretnutia zabudli na okolitý svet. Naše volanie ako keby neexistovalo. Našťastie to zaregistrovali aj majitelia vlčiaka a po chvíli sa im ho podarilo privolať. Naša Bambi však stále pobehovala kade tade po parkovisku a okázale nás ignorovala.
Po 20 minútach nám už došla trpezlivosť a pohli sme sa o kúsok nižšie. Tmolenie sa hneď zmenilo na radostný cval. Zastávka, volanie, prosenie, prikazovanie. Takto sa to opakovalo ešte niekoľkokrát. Bolo jasné, že tu a teraz žiadne pravidlá neplatia.
Čo budeme robiť ? Skúsme zastaviť, vyjdeme z auta a zájdeme nejakým chodníčkom do hory, akože na prechádzku. To predsa chce, tak snáď sa umúdri a prestane trucovať. A potom ju už hádam chytíme. Vyšli sme chodníkom k opusteným chatám. Pri jednej je posedenie, sadáme si a čakáme. Rozprávame sa a po očku sledujeme chovanie psa. Ako šialený behá opodiaľ. Raz je bližšie, potom odbehne ďalej. K nám sa za ten svet nepriblíži, tvrdošijne si drží bezpečný odstup. Dobre vie, že robí niečo, čo by nemal.
Po trištvrte hodine sa vraciame do auta. Je nám zima. Vybehli sme naľahko a sme premočení. Pomaly sa sa zvečerieva. Nasadáme do auta a čakáme. Scenár sa nemení. Pes nás nasleduje s bezpečným odstupom. Pobehuje hore dole, ale k autu sa ani nepriblíži.
Štartujeme. Podídeme kúsok, voláme naň. Zbytočná námaha. Nemôže predsa len tak bežať po ceste. Pred autami zvykne panikáriť. Podbehne niekomu a budú problémy, škoda na aute, nepríjemnosti. A bude to len a len naša chyba.
Lenže pes sa chová tak, akoby to ani nebol on. Kam sa len podela naša submisívna a poslušná Bambi ?
Štartujeme. Pes ožil a nasadil cval. Je nám biedne. Hnev, pocit bezmocnosti a zlyhania sa miešajú so strachom.
Keď však v spätnom zrkadle vidíme jeho poskakujúce uši, musíme sa zasmiať.
Skúsme mu ujsť z dohľadu ! Čo urobí ? Možno sa zľakne, že ho tam chceme nechať a konečne prestane trucovať. Zlomyseľne pridávame plyn a pes mizne za zákrutou. Po chvíli nám to nedá a zastavujeme. O minútu už vidno kmitajúce uši ako sa valia k nám. Ale nenastúpi, ani sa nedá chytiť, zasa sa len tmolí okolo. Dokázal sa zázračne vyhnúť autám, ktorých sa inak bojí ako čert kríža. Nezmätkoval. Cyklistov si nevšímal.
Po ďalších šiestich či siedmich bezvýsledných zastávkach si ale uvedomujeme, že už sme prešli takmer celú zalesnenú časť doliny a onedlho sa zjavia prvé domy dediny.
Ďalej ísť nemožno. Odbočujeme na lesnú cestu. Vystupujeme, prihovárame sa mu pekne, milo. Dohovárame mu. Nič neúčinkuje. Fľochne na nás a odbehne si pobehať po riečke. Mať tak pušku, asi ho zastrelím.
Plány na večer sú v tatam. Je sedem hodín a ktovie dokedy ešte tu budeme takto hlúpo strácať čas. Pes z nudy šteká na cyklistu, ktorý popri bicykli kráča úzkym chodníčkom ústiacim na asfaltku. "Strážca asfaltky" sa ježí a tvári sa hrozivo. Zaúčinkovalo to, cyklista zastal. Idem za ním, skúsim ho chytiť. Cyklista je rozčúlený a vynadá mi, že má byť na vôdzke. Má pravdu, má byť. Nevysvetľujem nič, iba zamrmlem čosi na ospravedlnenie.
Ale pes sa obratne vyšmykle a zarputile si stráži svoj odstup.
Padol návrh - poďme späť na chatu. Vnútri ho už predsa musíme chytiť. Naozaj je to asi jediné možné riešenie. Ideme. Pes beží. Zdá sa mi, že už nie tak nadšene, ale hra je hra.
Zastavujeme, voláme. Nič. Tak dobre, ideme ďalej. Ale do kopca je to už trochu namáhavejšie. No aj pes má svoju hrdosť a ten náš, zdá sa, dosť veľkú. Zastávky robím tam, kde autobus. Na tretej už tuším, že na chatu asi nedôjdeme. V duchu počítam kilometre, ktoré nabehal. Asi 15-16 km, taký slabší polmaratón. Pes si líha do trávy vedľa cesty. Pomaly sa približujem a prihováram sa "Bambi, už nevládzeš ? Poď, už sa odvezieš." Odovzdane na mňa pozerá hnedými okáľmi a necháva si konečne pripnúť vodítko. Vzbura skončila.

Tatiana Hanajíková

Hlasujte ve finále Blogera roku

Autor: | neděle 27.8.2017 11:43 | karma článku: 4.64 | přečteno: 144x


Další články blogera

Co číhá ve floridském houští

Než jsem se odstěhovala na Floridu, představovala jsem si nejen své budoucí soužití s místními lidmi, ale také s tamními živočichy.

15.4.2018 v 9:21 | Karma článku: 16.30 | Přečteno: 356 | Diskuse

Onkologickým pacientem snadno a rychle

Krásné léto 2016 pomalu končí. Poslední seno pro naše ovce jsem s vypětím všech sil uklidila před blížící se bouřkou do plechárničky. Proč jen jsem tak strašně zchvácená? Asi jsou to ty přibývající roky.

3.4.2018 v 10:46 | Karma článku: 16.94 | Přečteno: 1007 | Diskuse

Čas - nejcennější komodita

Zdá se mi, že žijeme v době, kdy nikdo nemá čas. Čas na nikoho, na nic. Tady samozřejmě začíná i konec času na sebe.

11.12.2017 v 11:02 | Karma článku: 11.75 | Přečteno: 290 | Diskuse

Advent

Každým dnem je slunce méně a každý den se lampičky na ulicích i za okny rozsvěcejí dříve. Máme více splínů a méně energie a častěji saháme po skelničce vína nebo něčeho ostřejšího.

6.12.2017 v 14:27 | Karma článku: 5.46 | Přečteno: 147 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Víte co jsou to trulli?

Pokud se domníváte, že chci psát o trollech a překlepla jsem se, nebo se jedná o nějaký pražský dialekt, v němž místo troll se říká trull, tak se mýlíte. Trulli jsou jedinečné a svérázné stavby, které můžete najít v jižní Itálii.

21.4.2018 v 20:44 | Karma článku: 9.86 | Přečteno: 404 | Diskuse

Pavla Kolářová

Mít tak buřinku pana Tau...

Díky pořadu Tobogán Českého rozhlasu jsem se dozvěděla, že před pár dny by oslavil devadesáté narozeniny úžasný spisovatel a scénárista pan Ota Hofman. Při vzpomínání hostů v rádiu a tónech známých melodií jsem se neubránila...

21.4.2018 v 14:16 | Karma článku: 7.42 | Přečteno: 109 | Diskuse

Mirka Švarcová

Lidi, chleba a mléko za pár korun už prostě nebude!!

A ani ta jistota práce, kterou si všichni pracující tolik přejí už se nevrátí. Nepřešlapujme na jednom místě a nedoufejme, že by se ještě staré "dobré" časy ( jak pro koho ) mohly vrátit!

21.4.2018 v 14:02 | Karma článku: 19.38 | Přečteno: 713 | Diskuse

Laďka Sindlerova

„Gulag ti pak bude připadat jak prázdninový tábor“,

pravil jakýsi americký detektiv, když vyslýchal ruského mafiána a hrozil mu vězením. Nesledovala jsem děj, TV byla kulisa, ale tahle věta mi cosi připomněla.

21.4.2018 v 9:53 | Karma článku: 16.29 | Přečteno: 481 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Země, život - vede tam alej. Země, nebe - vede tam strom.

Svůj vztah k Zemi jsem prokázala jako čtyřletá v šátečku a puntíkatých tepláčkách s laclem, kdy jsem zvedla kamínek ze země a mrštila jím velmi úspěšně do okna; optat se tety, kam mám odhodit papírek od karamelky...šlo mi o Zemi

21.4.2018 v 9:00 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 130 | Diskuse
Počet článků 770 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1831
První pokus




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.