Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jeden dovolenkový deň alebo ako sme trénovali na polmaratón

27. 08. 2017 11:43:34
Skoré letné popoludnie, krásne slnečné počasie, dovolenka. Ideálna kombinácia. Plán žiadny a tak padol návrh - poďme na huby, možno už rastú.

Destinácia je jasná, ide sa na chatu. Neďaleko odtiaľ je čarovné miestečko, kde sa nejaký ten hríbik vždy nájde. Bambi, trojročná seterka, hneď pochopila a už poskakuje popri aute, aby sme ju náhodou nezabudli doma, veď po lese sa tak skvele lieta ...
Lenže čert nespí. Len čo sme dorazili, obloha sa zatiahla a začala taká hrmavica, že nebolo radno ani nos z chaty vystrčiť. Búrka na horách býva poriadna a táto bola aj nezvyčajne dlhá. Znudení sme čakali, kým prehrmí a budeme môcť konečne vybehnúť von. Hrozivý rachot hromov sa pomaly vzďaľoval, ale dážď nie a nie ustať. V nových prívaloch sa lial a menil zelenú krajinu s rozkvitnutými lúkami na nepríjemnú mokrú pascu, odkiaľ už nebolo možné v ľahkých letných topánkach prejsť bez toho, aby sa nohy nečvachtali v studenej vode. Bŕŕ - bŕŕ. Čo teraz ? Žiadna obuv na prezutie, nič na prezlečenie. Nedá sa svietiť.
Zberáme sa teda domov, tentokrát to nevyšlo. Bambi, poď !
Ale psovi sa akosi nechce. Stojí obďaleč a nedôverčivo pozerá. Nepolietal si tak, ako chcel a svojho plánu sa nemieni len tak ľahko vzdať. Pobehuje navôkol a tvári sa zaneprázdnene. Pes, ktorý absolvoval výcvik a doteraz vonku vždy poslúchal ako švajčiarske hodinky zrazu ohluchol. Vábime ho milo, potom už menej milo, skúšame to tvrdým rozkazom. Nič. Stopercentná hluchota. Skúšame to ľsťou. Nič. Znovu milo. Nič. Dokonca drzo odbehol z dohľadu. No nie nadlho, zasa sa obšmieta okolo, ako keby bolo nevyhnutné, aby skontroloval ešte tieto kríky a prebehol ešte tamtým briežkom. Auto proste nechce vidieť a už tobož nemieni doň naskočiť.
Naštartujeme a skúšame kúsok podísť. Pes s nadšením cvála popri aute. Zastavíme a voláme ho. Spomalil a tmolí sa hore dole popri kameňmi vysypanej lesnej cestičke. Ani na nás nepozrie. Ale v merku nás má, lebo akonáhle auto znovu naštartuje, aj on sa pustí do radostného cvalu ako divý mustang.
No dobre. Prejdeme teda lesnou cestou a kúsok nižšie je veľké parkovisko, tam ho chytíme a naložíme do auta. Odtiaľ už vedie asfaltka, tam už o takýchto výstrednostiach nemôže byť ani reči.
Zastavujeme na parkovisku a vlasy mi vstali dupkom - po parkovisku voľne behá vlčiak ! Hneď si to zamieril k našej psej dáme. Trochu sa zľakla ale zvedavosť zvíťazila. Obaja nadšení zo stretnutia zabudli na okolitý svet. Naše volanie ako keby neexistovalo. Našťastie to zaregistrovali aj majitelia vlčiaka a po chvíli sa im ho podarilo privolať. Naša Bambi však stále pobehovala kade tade po parkovisku a okázale nás ignorovala.
Po 20 minútach nám už došla trpezlivosť a pohli sme sa o kúsok nižšie. Tmolenie sa hneď zmenilo na radostný cval. Zastávka, volanie, prosenie, prikazovanie. Takto sa to opakovalo ešte niekoľkokrát. Bolo jasné, že tu a teraz žiadne pravidlá neplatia.
Čo budeme robiť ? Skúsme zastaviť, vyjdeme z auta a zájdeme nejakým chodníčkom do hory, akože na prechádzku. To predsa chce, tak snáď sa umúdri a prestane trucovať. A potom ju už hádam chytíme. Vyšli sme chodníkom k opusteným chatám. Pri jednej je posedenie, sadáme si a čakáme. Rozprávame sa a po očku sledujeme chovanie psa. Ako šialený behá opodiaľ. Raz je bližšie, potom odbehne ďalej. K nám sa za ten svet nepriblíži, tvrdošijne si drží bezpečný odstup. Dobre vie, že robí niečo, čo by nemal.
Po trištvrte hodine sa vraciame do auta. Je nám zima. Vybehli sme naľahko a sme premočení. Pomaly sa sa zvečerieva. Nasadáme do auta a čakáme. Scenár sa nemení. Pes nás nasleduje s bezpečným odstupom. Pobehuje hore dole, ale k autu sa ani nepriblíži.
Štartujeme. Podídeme kúsok, voláme naň. Zbytočná námaha. Nemôže predsa len tak bežať po ceste. Pred autami zvykne panikáriť. Podbehne niekomu a budú problémy, škoda na aute, nepríjemnosti. A bude to len a len naša chyba.
Lenže pes sa chová tak, akoby to ani nebol on. Kam sa len podela naša submisívna a poslušná Bambi ?
Štartujeme. Pes ožil a nasadil cval. Je nám biedne. Hnev, pocit bezmocnosti a zlyhania sa miešajú so strachom.
Keď však v spätnom zrkadle vidíme jeho poskakujúce uši, musíme sa zasmiať.
Skúsme mu ujsť z dohľadu ! Čo urobí ? Možno sa zľakne, že ho tam chceme nechať a konečne prestane trucovať. Zlomyseľne pridávame plyn a pes mizne za zákrutou. Po chvíli nám to nedá a zastavujeme. O minútu už vidno kmitajúce uši ako sa valia k nám. Ale nenastúpi, ani sa nedá chytiť, zasa sa len tmolí okolo. Dokázal sa zázračne vyhnúť autám, ktorých sa inak bojí ako čert kríža. Nezmätkoval. Cyklistov si nevšímal.
Po ďalších šiestich či siedmich bezvýsledných zastávkach si ale uvedomujeme, že už sme prešli takmer celú zalesnenú časť doliny a onedlho sa zjavia prvé domy dediny.
Ďalej ísť nemožno. Odbočujeme na lesnú cestu. Vystupujeme, prihovárame sa mu pekne, milo. Dohovárame mu. Nič neúčinkuje. Fľochne na nás a odbehne si pobehať po riečke. Mať tak pušku, asi ho zastrelím.
Plány na večer sú v tatam. Je sedem hodín a ktovie dokedy ešte tu budeme takto hlúpo strácať čas. Pes z nudy šteká na cyklistu, ktorý popri bicykli kráča úzkym chodníčkom ústiacim na asfaltku. "Strážca asfaltky" sa ježí a tvári sa hrozivo. Zaúčinkovalo to, cyklista zastal. Idem za ním, skúsim ho chytiť. Cyklista je rozčúlený a vynadá mi, že má byť na vôdzke. Má pravdu, má byť. Nevysvetľujem nič, iba zamrmlem čosi na ospravedlnenie.
Ale pes sa obratne vyšmykle a zarputile si stráži svoj odstup.
Padol návrh - poďme späť na chatu. Vnútri ho už predsa musíme chytiť. Naozaj je to asi jediné možné riešenie. Ideme. Pes beží. Zdá sa mi, že už nie tak nadšene, ale hra je hra.
Zastavujeme, voláme. Nič. Tak dobre, ideme ďalej. Ale do kopca je to už trochu namáhavejšie. No aj pes má svoju hrdosť a ten náš, zdá sa, dosť veľkú. Zastávky robím tam, kde autobus. Na tretej už tuším, že na chatu asi nedôjdeme. V duchu počítam kilometre, ktoré nabehal. Asi 15-16 km, taký slabší polmaratón. Pes si líha do trávy vedľa cesty. Pomaly sa približujem a prihováram sa "Bambi, už nevládzeš ? Poď, už sa odvezieš." Odovzdane na mňa pozerá hnedými okáľmi a necháva si konečne pripnúť vodítko. Vzbura skončila.

Tatiana Hanajíková

Autor: | neděle 27.8.2017 11:43 | karma článku: 4.13 | přečteno: 132x

Další články blogera

Má předhánění se o lithium v naší politice reálný základ?

V poslední době se nám tu rozmohl takový nešvar. Ano, mluvím o všech těch fantasmagorických plánech na těžbu lithia, s nimiž přicházejí naši politici (naposledy šestého října Andrej Babiš).

9.10.2017 v 10:04 | Karma článku: 23.59 | Přečteno: 1880 | Diskuse

Jak se v Evropě za Čechy nestydět

Jsou evropští politici popírači matematiky, biologie a zeměpisu? ... Blogy na idnes.cz už pár let nečtu. Od doby, kdy se postupně z velké části staly naříkárnou ze všech stran domněle ohrožovaných jedinců.

1.8.2017 v 10:14 | Karma článku: 37.20 | Přečteno: 8786 | Diskuse

Věda potřebuje nejen peníze, ale i efektivní způsob vyhodnocování

Cílem základního výzkumu je poznat něco nového o přírodě, vyřešit určitou záhadu, a to často bez ohledu na bezprostřední využití takových objevů.

27.7.2017 v 9:54 | Karma článku: 9.78 | Přečteno: 253 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Třetí listopadová neděle je Světovým dnem vzpomínky na oběti dopravních nehod

Je sychravo pro tělo i duši a dnes dvojnásob. Pozůstalí nezapomenou nikdy, to zkrátka nelze. Nejde o jitření bolesti, ale o to, že připomínky děláme pro vážnost věci. Kéž tohle oznámení zní odevšad z médií a nutí nás jít do sebe.

19.11.2017 v 23:43 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 60 | Diskuse

Libuse Palkova

Bůh je slovo pro-já nevím

Bůh nestvořil člověka, jak tvrdí některé pohádky pro dospělé, ale člověk stvořil Boha, když si nevěděl rady s některými záhadami, třeba s vysvětlením přírodních jevů.

19.11.2017 v 20:49 | Karma článku: 15.25 | Přečteno: 458 | Diskuse

Štěpánka Semecká

Sametové dny bez navýšení

Sametové dny bez navýšení aneb další nedělní glosa o tom, co nám demokracie dala a vzala. Bylo, je a nebo tedy snad ano, bude líp?

19.11.2017 v 20:33 | Karma článku: 8.57 | Přečteno: 219 | Diskuse

Petr Laierman

Krátké setkání dvou světů

S blížícím se závěrem listopadu se zima pomalu chystá převzít vládu nad přírodou. Chladné dny s prvními ranními mrazíky ztěžují volně žijícím zvířatům hledání potravy. Začínáme proto přisypávat nejprve něco málo okolnímu ptactvu.

19.11.2017 v 18:25 | Karma článku: 15.26 | Přečteno: 256 | Diskuse

Zdenek Pfeifer

Tajemná vila

Soudružka učitelka okřikovala rozdováděnou třídu prvňáčků nevědomky šeptem. Tak magicky na ni působilo prostředí čekárny v našem zdravotním středisku, kam nás přivedla na preventivní prohlídku...

19.11.2017 v 17:50 | Karma článku: 11.66 | Přečteno: 334 | Diskuse
Počet článků 767 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1834
První pokus


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.