Každým dnem je slunce méně a každý den se lampičky na ulicích i za okny rozsvěcejí dříve. Máme více splínů a méně energie a častěji saháme po skelničce vína nebo něčeho ostřejšího.
Chvílemi se začínáme těšit na Vánoce a chvílemi nás děsí pomyšlení, že zbývá méně dní, než jsme mysleli.
Nemáme čas se zastavit a zasnít se, potkat se s přáteli nebo sami se sebou. Při tom by čas Adventu měl být časem radostného očekávání nad zázrakem. Největším zázrakem pak v této době je, když vše ve zdraví přežijeme, aniž bychom si uhnali infarkt, s někým se pohádali nebo přišli o některou z dalších iluzí. Jako kdyby nestačilo, že jsme zase o rok starší, nikoliv však moudřejší.
Když o tom tak přemýšlím, napadá mě otázka: Proč to všechno? Abychom měli dostatečně honosnou večeři? Abychom měli nejkrásnější stromeček a pod ním hromadu dárků? To zní jako seznam úkolů, které je potřeba postupně splnit. Vánoční svátky by měly být spíš o pohodě a o setkávání se s blízkými lidmi a ne honbou za dokonalostí. Myslím, že v tom, jak sami sobě navzájem komplikovat život, jsme dokonalí. Místo, abychom se těšili na společně strávený čas, stresujeme se. Advent pak v našem pojetí není o těšení, ale spíš se dopředu děsíme, co přijde. Děsíme se toho, že ještě nemáme dárky, že ještě nemáme napečené cukroví, že nejsou umytá okna, utřený prach na poličkách…………. Zvlášť, když nám kolegyně, kamarádky nebo sousedky při každém setkání sdělují, jak ony už vše mají hotové.
Jak z toho ven? Jak se těšit? Jak si čas mezi Mikulášem a Štědrým dnem užívat a nehroutit se pod spoustou úkolů a povinností, které si většinou na sebe uvalujeme sami? Abych řekla pravdu, nemám univerzální radu. Jednoduché doporučení je nepodlehnout tlaku okolí. Ale to se snadněji řekne, než udělá. Já se o to poctivě každý rok snažím, ale občas také zachvátí panika. Rozhodně nedoporučuji návštěvy velkých obchodních center v tomto čase, pokud to jenom trochu jde. Také je dobré nesnažit se stihnout všechno sama, ale podělit se s ostatními zúčastněnými nejen o radosti ale i o starosti. Vždyť se říká, že sdílená radost je dvojnásobná a sdílená starost poloviční. Kromě toho je také dobré se smířit s tím, že nemusí být všechno tak, jak to dělala maminka nebo babička případně tchýně. Vždyť pro nás i pro všechny okolo nás je nejlepší, když budeme milé, usměvavé a v pohodě, i když budou vánoční rohlíčky trošku nakřivo.
Ilona Prausová
