Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co číhá ve floridském houští

15. 04. 2018 9:21:44
Než jsem se odstěhovala na Floridu, představovala jsem si nejen své budoucí soužití s místními lidmi, ale také s tamními živočichy.

Trpěla jsem utkvělou představou, že budu obklopená odpornými jedovatými pavouky a na kousnutí nějakého z nich možná skončím na pohotovosti. Po téměř dvou letech v tomto slunném státě mohu říct, že jsem v našem bytě za celou dobu neviděla jediného pavouka. Vděčím za to všudypřítomným sítím na oknech, které sice občas vzbuzují pocit stísněnosti, ale na druhou stranu představují i ochranu před prapodivným subtropickým hmyzem.

Pavouků jsem se vyvarovala, ale zato jsem potkala věru jiné nevzhledné potvůrky, například šváby. Na Floridě je jich spousta. Dostanou se všude a přežijí v podstatě i jaderný výbuch. Jakmile máte podezření, že jste nějakého viděli, zavoláte údržbáře, který vám speciální vodičkou pomaže místa, kde se tito broučci rádi prohánějí. A je po problému.

Na Floridě je samozřejmě k vidění i spousta fascinujících tvorů, zejména ptáků. Racci, volavky nebo pelikáni vám v nestřežené chvíli klidně šlohnou sváču. Pokud se na moment zastavíte, pravděpodobně k vám přiběhnou zvědavé ještěrky nebo mlsné veverky, které nejsou na rozdíl od těch českých vůbec plaché.

Dalšími exotickými zvířátky, se kterými jsem se měla možnost seznámit, byly vačice nebo mýval. Ta první kolem mě jen tak proběhla, když jsem vystupovala z auta. Ten druhý pro změnu číhal v noci na stromě, odkud na mě svítil svýma lesklýma očičkama. Kvůli vačici – pro mě naprosto neznámému tvorovi – jsem se manželovi v cuku letu obmotala kolem krku jako krajta.

S mývalem jsem se naopak setkala už před lety během studia v Atlantě. Vykračovala jsem si tenkrát po kampusu, když mě ostraha upozornila: „Slečno, pozor, támhle v keři je mýval!“ Mýval? Jééé!!! Medvídek mýval! Rozplývala jsem se a pomalu vytahovala telefon, abych si ho vyfotila. Pán mezitím pochopil, že jsem asi spadla z višně, tak ke mně přiběhl a začal vysvětlovat: „Nechoďte k němu! Mýval je nebezpečné a zákeřné zvíře. Přenáší nemoci a mohl by vás kousnout!“ Jak by mě mohl medvídek mýval kousnout? Nešlo mi do hlavy. Dnes už vím, že úplně klidně. Třeba kdybych mu chtěla vzít rozjedený sendvič ukořistěný v popelnici.

Jestli je něčím Florida skutečně známá, jsou to aligátoři. Těch je tu opravdu na každém kroku. Je možné je vidět opalovat se u silnice nebo promenádovat se lese. Když se „poštěstí“, najdete nějakého fešáka i ráno v bazénu na zahradě. Proto než hupnete do vody, mrkněte, jestli tam na vás někdo nečeká.

Viděli jste ve zprávách jednu z mnoha reportáží o zamordovaných turistech, kteří se navzdory výstražným tabulím ZÁKAZ KOUPÁNÍ rozhodli jít prošplouchnout? Žádný obyvatel Floridy disponující pudem sebezáchovy by se nikdy nešel vykoupat do jezera. Pokud je někde voda, šance, že se v ní skrývá aligátor, není nikdy nulová. Lidské maso aligátorům moc nechutná. To však neznamená, že se s vámi budou čvachtat jak delfíni v místním vodním parku Discovery Cove.

S narušitelem svého teritoria se aligátor rychle vypořádá. Tak jako se malé děti v Česku učí, co dělat, když potkají v lese medvěda, floridské děti zase vědí, jak na aligátora: Rychle utéct z ještěrova rajónu. Pokud se stane, že by vás aligátor čapnul, experti radí dloubnout ho do nosu nebo do očí, aby uvolnil stisk a vy jste stihli utéct. Jakmile opustíte jeho teritorium, přestane vás pronásledovat. Nestojíte mu za to.

Dalším důvodem, proč jsem dosud nenavštívila ani jeden místní les nebo turistickou stezku, jsou hadi. Když si do internetového vyhledavače zadáte „hadi na Floridě“, vyjede vám slušný seznam. Hadů se nebojím, ale přesto bych raději zemřela na něco jiného.

Když jsem si to jednou štrádovala s dopisem do schránky, vybafnul na mě z keře červeno-černo-žlutý krasavec. Milovníci plazů by asi zajásali, já jsem brala nohy na ramena. Když jsem nečekané setkání s hadem celá bez dechu líčila tchánovi, zeptal se mě, v jakém pořadí ty barvy šly. Zůstala jsem na něj nevěřícně zírat. Říkám, že jsem málem šlápla na HA-DA! Je snad jedno, jestli byl červeno-černo-žlutý nebo žluto-černo-červený! Jenže ono to jedno není. Oba jsou rozkošní, ale na kousnutí jednoho z nich můžete zemřít. Zatímco červeno-černo-žlutý je neškodný Scarlet Kingsnake, černo-žluto-červený je velmi nebezpečný Eastern Coral Snake. Pokud jde o mě, do žádné analýzy pruhů bych se nepouštěla a uháněla pryč. O bobříka odvahy in memoriam rozhodně nestojím.

Denisa Sciortino

Autor: | neděle 15.4.2018 9:21 | karma článku: 17.54 | přečteno: 423x


Další články blogera

Islamizace vs globalizace

V roce 1978 byl Írán již přes 1300 let islámskou zemí. Právě mu vládl režim Muhammada Rézy Pahlávího.

6.6.2018 v 8:30 | Karma článku: 14.72 | Přečteno: 649 | Diskuse

Onkologickým pacientem snadno a rychle

Krásné léto 2016 pomalu končí. Poslední seno pro naše ovce jsem s vypětím všech sil uklidila před blížící se bouřkou do plechárničky. Proč jen jsem tak strašně zchvácená? Asi jsou to ty přibývající roky.

3.4.2018 v 10:46 | Karma článku: 19.85 | Přečteno: 1339 | Diskuse

Čas - nejcennější komodita

Zdá se mi, že žijeme v době, kdy nikdo nemá čas. Čas na nikoho, na nic. Tady samozřejmě začíná i konec času na sebe.

11.12.2017 v 11:02 | Karma článku: 12.18 | Přečteno: 328 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Jurčák

Co Čech - to muzikant, co Rus - to okupant!

To bylo jedno z hesel, které kluci psali štětkami latexem na cesty, po kterých jezdily kolony sovětských tanků. Nikdo samozřejmě nepochyboval o tom, který národ stál v čele CCCP, ať už byl vůdcem Gruzínec, Rus, nebo Ukrajinec.

21.8.2018 v 13:46 | Karma článku: 12.49 | Přečteno: 250 | Diskuse

David Vlk

Pravda sa ukáže na třetím schodku

"Dědo, dúfám, že tam nechlastáš v tom vinném sklepě? Co tam hergot celé dni děláš?" Volávala babička na dědu, který se před letním hicem pečlivě ukrýval ve svém sklépku na dvoře.

21.8.2018 v 11:18 | Karma článku: 29.61 | Přečteno: 669 | Diskuse

Vilém Ravek

La La Land na vizovickém trnkobraní.

Těšil se na okamžik, kdy se jeho vědomí ocitne přesně na rozhraní mezi bděním a prvním snem. Ještě bude vnímat realitu, ale už se změní v tanečníka, zpěváka a hlavně klavíristu v muzikálu, v němž bude mít hlavní roli.

21.8.2018 v 11:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 80 | Diskuse

Marek Valiček

Docela by mě zajímalo, jestli ještě žije ta paní v noční košili

"... a když jsem tak v trenkách, plátěnkách a tričku stál mezi tankama, říkal jsem si jediné: v týhle zemi práva studovat nemůžu."

21.8.2018 v 10:34 | Karma článku: 21.13 | Přečteno: 567 | Diskuse

Irena Houdková

Vyzrajte nad svým mozkem a budete v pohodě - 2. díl

Náš mozek za nás rozhoduje prakticky každou sekundu. Uvádí se, že nám dává na vědomé rozhodnutí jen cca 2 sekundy, ve kterých můžeme projevit „svobodnou vůli“ a reagovat jinak, než jsou jeho zajeté koleje a již ozkoušená řešení.

21.8.2018 v 5:45 | Karma článku: 9.18 | Přečteno: 274 | Diskuse
Počet článků 771 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1834
První pokus




Najdete na iDNES.cz