Naše velká očekávání

Snad všechny o něm sníme, o dokonalém muži, který nás finančně zabezpečí, bude romantický a něžný, ale taky pomůže v domácnosti, vypere, uvaří, postará se o dítě a samozřejmě když to bude potřeba, utáhne kapající kohoutek, nebo opraví rozbité potrubí. A když všechny tyto naše sny nesplní? Ha, honem pryč!

Od dob našich prarodičů i rodičů se mnoho změnilo. Ženy dnes mohou volit, studovat vysokou školu, řídit firmu, naplánovat si těhotenství a spoustu dalších věcí, o kterých se našim babičkám ani nesnilo, a to všechno je dobře. Muži se zase více zapojili do práce o domácnost a o potomstvo. Ale proč stále přibývá žen, které se rozhodly zůstat single? Proč stále narůstá rozvodovost? Nemůže být jednou z příčin to, že od svého partnera očekáváme zkrátka mnoho a naše představy jsou nereálné?

Kolik žen se sny o „panu dokonalém“ však dnes nezvládne uvařit ani jednoduché jídlo, vyžehlit nebo prostě jen vykouzlit pohodovou rodinnou atmosféru? Dnešní společnost je nastavena stylem „brát hodně a nedávat nic“, což se začíná promítat i ve vztazích. „Dej mi to, co potřebuju, jinak to půjdu hledat jinam.“ I tak by se dalo někdy vyjádřit naše očekávání v oblasti vztahů. A tak skáčeme ze vztahu do vztahu a ouha, nakonec se ukáže, že dokonalý není prostě nikdo. A co teď? Je nám 30+ a biologické hodiny už netikají, ale bijí na poplach. A pan dokonalý v nedohlednu. Nezbývá tedy, než naši touhu po dítěti uspokojit s prvním lepším mužem, na kterého narazíme a potom po vzoru lepší se starat jen o dítě než mít na krku ještě chlapa se stáváme svobodnými matkami. Budeme takto ale šťastné?

Stejné je to i v manželství, mažel už není tak pozorný, jako býval, nepomáhá tak, jak bychom si představovaly a celkově už vztah tak nějak zevšedněl. Jak tyto problémy co nejpohodlněji vyřešit? Ano, rozvod! V dnešní době už poměrně dostupné a jednoduché řešení „partnerských krizí“. A po rozvodu? Nový muž, nové zklámání – po čase už není tak pozorný, jako býval, nepomáhá tak, jak bychom si představovaly a celkově už vztah tak nějak zevšedněl. Nakonec často není o nic lepší než předchozí. Někdy zkrátka děláme stále ty stejné chyby hnány touhou po něčem lepším, dokonalejším.

A tak si kladu otázku, neměly bychom vzít „pány tvorstva“ ještě na milost než je degradujeme na pouhé dárce spermatu nebo spotřební zboží, které se dá snadno vyměnit, když objevíme nějakou drobnou vadu na kráse nebo nás jednoduše omrzí? 

Michaela Jurková