Umírání

Umírání . . . ano, přesně ten stav, kdy považujete vstání z postele za malý zázrak. Ten stav, kdy prosíte boha, aby Vás nechal ještě chvíli naživu, protože i přes všechny útrapy, které Vám život přichystal, chcete ještě žít.

Za svůj život už jste prožili tolik útrap a viděli odejít tolik blízkých osob, že Vaše srdce puká bolestí a i přesto chcete zůstat na světě. Ten stav, kdy Vaše tělo slábne, nemáte sílu a s ortelem stáří chodíte jako s břemenem. I přesto, že nemáte sílu z plných sil křičíte ,,chci žít‘‘, ale ten ortel je silnější než výkřik z posledních sil. Je pozdě na to, aby si člověk uvědomil konečnost svých dnů, protože slovo konec pro Vás nikdy nebylo, tak konečný. Prášky polykáte jako tablety s nadějí, že každým polknutím se Váš konec oddálí byť jen o hodinu. A ten pocit, kdy v hlavě přemítáte svůj život jako film a přejete si, aby šel přetočit na Vaší oblíbenou část.

Já vím, říkáte si, že se Vás to ještě dlouho nebude týkat, ale jste na omylu, protože čas je v tomhle ohledu spravedlivý a odměřuje všem stejně a co se Vám dnes zdá jako daleká budoucnost, tak z toho se brzy stane bolavá přítomnost.

Bojujte a nevzdávejte se, třeba dnešní den není Váš poslední.   

J. Dvořák