A mimochodem, některé ženy (ale i muži) nejsou spokojeny/ni nikdy, ať se po jejich návratu děje, co se děje.

Moje kamarádka mi vyprávěla, jak jako dospívající byla tři neděle sama s tátou, máma jela do lázní. Oni si vegetili, měli pohodu a před příjezdem matky dali byt do pořádku, vygruntovali a kamarádka uvařila oběd (poprvé sama)! No... a matka byla rozčarovaná, že to tak dobře zvládali, myslela si, že najde doma kůlničku na dříví a dva zoufalce - kamarádka měla pocit, že vlastně žárlila, že se bez ní tak dobře obešli. Tak udělala scénu a vše se vrátilo do starých kolejí...

Takže ono to záleží také na povaze lidí a vztazích v rodině.

Výborně napsáno i řešeno!

Přečtěte si k tomu s kamarádkou ještě Dobře utajené housle od Miroslava Horníčka. Vás to potěší, kamarádku možná ještě víc povzbudí.

A některé ženy nikdy nestihnou dřívější vlak a je jim tudíž dovoleno se celý život pohybovat ve vysněném světě 

Na tom příběhu ze života je vidět, že většina návratů bez ohlášení v sobě skrývá úskalí. A nemusí jít jen o milence...

Paní si vysnila představu, jak by vše mělo probíhat a když jí to rodina nesplnila, tak si zoufala. Příště nebude tolik očekávat a hlavně zavolá předem!

Vase kamaradka muze byt rada, ze ma takovou prima kamaradku 

Karma